Zvony
Historie a současnost
Sv.Václav a Blažej: Vít - největší zvon, ulit r. 1744 zvonařem Janem Jiřím Kuhnerem, základní tón E, spodní průměr 131 cm, hmotnost cca 777kg.
JanPavel - menší zvon, ulit r. 1744 zvonařem Janem Jiřím Kuhnerem, základní tón G, spodní průměr 104cm, hmotnost cca 621kg.
Jesus - nejmenší zvon, využívaný jako sanctusník, ulit zvonařem Richardem Heroldem, rok neuveden, základní tón F2, spodní průměr 60 cm, hmotnost cca 58kg
Sv. Kříž: (stav k 20.1.2023)
1) Největší zvon, nyní umístěn v jižních zahradách děčínského Zámku: autor Václav Perner v Plzni, rok 1850, prům. 75,5 cm, hmotnost 279 kg, tón h1. Pochází z kostela sv. Maří Magdalény v obci Bílenec (okr. Louny), odkud byl rekvírován 1942, nebyl roztaven, po válce (1946) z Německa vrácen a přenesen do Děčína
2) Menší zvon, současný stav, zavěšen spolu s novým zvonem Město Děčín: autor neznámý, 3. třetina 15. století, prům. 70,5 cm, hmotnost 225 kg, tón c2. Pochází z kostela sv. Michala v Krásném Studenci (Děčín), odkud byl rekvírován 1942, nebyl roztaven, po válce (1946) z Německa vrácen a přenesen do Děčína. Krásnostudenecký kostel byl v listopadu 1966 zbořen.
Na zvonu je německá modlitba, provedená gotickou minuskulou, nápis ale zvonař omylem umístil protisměrně, musí se tedy číst zprava doleva: nye dnv nenygeb ryw sad sylla toreb airam tog. Tedy ve smyslu: got maria berot allys das wyr begynen vnd eyn. Je to část oblíbené německé modlitby, umisťované na zvony: Pomoz, Bože, poraď, Maria, aby všechno, co začneme, mělo dobrý konec. Mezi slova jsou vkládány figurální medailonky s Madonou s Ježíškem. /Mgr. Radek Lunga/
Nově odlitý zvon, který je zavěšen ve zvonici chrámu Povýšení sv. Kříže v Děčíně I a který objednalo město Děčín jako náhradu za nejstarší zvon z 15. století (nesignován). Důvodem pořízení byl zvukový nesoulad obou zvonů /528Hz:642Hz/. Tento nejstarší zvon byl po válce dovezen ke sv. Kříži jako náhrada za rekvírované čtyři zvony z roku 1927 .
Základní parametry nově odlitého zvonu: hlavní nárazový tón e2 (642 Hz), spodní průměr 610 mm, hmotnost 134 kg, rok odlití 2016, zvonař Petr Rudolf Manoušek + Eijsbouts, zvonára ASTEN (Nizozemí). Kované obuškové srdce je uloženo na kůži s pojistným plechem (Zvonárna Zbraslav). Valivá ložiska s přesnými čepy jsou uložena v litinových tělesech. Upevňovací prvky jsou ručně kované (zvonař Fiala). Zvon po zavěšení je opatřen elektromagnetickým zvonícím strojem MOVOTRON od belgické firmy Campa. Na čepci obvodu zvonu je ornamentální pás, znázorňující labskou kotlinu a vystupující kopce. Zvon nese nápis MĚSTO DĚČÍN, pod ním je heraldický plastický znak města Děčína (lev svírající parmu).
Jan Záhora st.
16.3.2017 Zpětná montáž zvonů.
Zvon MĚSTO DĚČÍN má elektrické zvonění na systému "plovoucího"
elektromagnetu (firma MOVOTRON), což je nejšetrnější způsob odbíjení.
Řízeno DCF 77,5 kHz (možnost zapínání i přes GPS a mobilní telefon).
Další řízení je přes digitální časový spínač, pater Tomáš stanovil
pravidelné zvonění po-ne 12:00 - 12:02. Manuální řízení je přes spínač a
klíček FAB a je možno zvon uvést do provozu kdykoliv. Druhý zvon z 15-16
stol. neznámého zvonaře je zavěšen na stejné stolici jako nový zvon, ovládání
je ruční (provazem). Sanctusník nad sakristií (zvonař Lissiack) je plně
funkční, ovládání provazem ze sakristie. A poslední zvon z r. 1850
zvonaře Pernera bude koncem dubna umístěn na jižní terase (vinici)
děčínského Zámku, ustaven bude na ručně tesané stolici se stříškou.
Srdcem zvonu si tam budou moci návštěvníci zazvonit.
Pán Bůh zaplať za toto celé dílo !
J.Záhora st.
Děčín 15.12.2019
Pražská mobilní zvonkohra
Petr Rudolf Manoušek (* 5.května 1957 Praha) je český zvonař, restaurátor zvonů, od roku 1988 vedoucí dílny rodiny Manoušků (Zvonařství Manoušek), soudní znalec specializovaný na kampanologii. Narodil se ve zvonařské rodině, Rudolfovi (synu Rudolfa st.) a Květě. V roce 1976 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a začínal v dílně svého otce na Zbraslavi, kterou v roce 1988 převzal. Historie zvonárny Manoušek začíná v 19. století. Rudolf Manoušek starší se po vyučení vydal do světa, kde sbíral zkušenosti. V roce 1908 založil vlastní továrnu v Husovicích u Brna. Později si jeho syn otevřel vlastní slévárnu. Tu mu ovšem v roce 1948 znárodnili a Rudolf Manoušek mladší se přestěhoval do Prahy. Až do roku 1967 nesměl odlévat zvony. Po přelomu roku 1989 založil Petr Rudolf Manoušek vlastní firmu. Obchod vzkvétal. Majitel a jeho dvanáct zaměstnanců dostávali řadu zakázek. V létě roku 2002 však došlo ke katastrofálním povodním. Zbraslav leží na břehu Vltavy jižně od Prahy a město bylo zvláště silně postiženo. Do značných potíží se dostala zvonárna, která byla zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Pomocnou ruku mu podala konkurence z Holandska, kde Petr Manoušek začal externě pracovat ve zvonárně Royal Eijsbouts v Astenu. Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund. Pro město Praha v rámci projektu Evropské město kultury v roce 2000 sestavila mobilní zvonohru s 57 zvony. "V dílně byla voda pět metrů vysoká. Téměř všechno bylo zničeno - archiv, stroje, patnáct zvonů pro kostel v Křtinách u Brna. V té době jsem si ale myslel, že se to podaří obratem obnovit. Několik institucí, od církví až po ministerstvo kultury, slíbilo, že mi v té době pomůže. Pomoc ale nepřišla. Paradoxně přišla od někoho, od koho jsem to neočekával, od konkurenční společnosti v Nizozemsku a dalších členů Evropské asociace zvonařů. Nabídli mi v kterékoli dílně své práce dokončit." Jezdím dělat zvony do Holandska, a když jsou hotové, tak je přivezu zpátky. V České republice děláme příslušenství jako závěsy, kování, srdce, tady to kompletujeme a pak montujeme na věže. Mám to trochu daleko do práce", říká majitel zvonařství. Manoušek také chválí skvělé pracovní podmínky, které se mu v Holandsku nabízejí. Ale stále věří, že se mu podaří obnovit výrobu na Zbraslavi. "Celkově odlila naše rodina 3000 tun zvonů. Bohužel, většina z nich byla zničena během první a druhé světové války. Nicméně, naše zvony najdete po celém světě. Nejvzdálenější jsou naše lodní zvony, které cestují po celém zeměkouli. Pro mě jsou moje zvony jako moje děti. Jdu-li někam, ať je to v České republice nebo v zahraničí, a vím, že tam je jeden z mých zvonů, pak počkám, abych si jej poslechl. Čas od času dostávám také pohlednici, takže mi jedno z mých dětí dá vědět, že stále funguje. To je pak vždycky radost.
Zvonohra stála 14 milionů Kč, nese jí kamion RENAULT MAGNUM DXI 480.24, zvonový nástroj váží 12 tun, celková hmotnost soupravy je 21,8 tuny.
Pro Děčín pan P.R. Manoušek již v r. 2016 odlil zvon "Město Děčín" pro chrám Povýšení sv. Kříže a dva zvony pro kostel sv. Františka v Podmoklech.
Z vyprávění P.R.Manouška posbíral Jan Záhora st.
Radek Rejšek (* 6. července 1959 Praha) je český hudebník, kampanolog, organolog, skladatel, režisér a pedagog. Jako zatím jediný český hráč na zvonohry koncertuje na historické zvonohře v pražské Loretě a na Manouškově pražské mobilní zvonohře. Je diecézním kampanologem a organologem litoměřické diecéze. Pořizuje nahrávky historických varhanních nástrojů, Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatňuje i na půdě Českého rozhlasu, kde je od r.1988 zaměstnán jako hudební režisér a od r.1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Zde realizuje programové projekty "Historické varhany" a "Zvony" a kromě toho má v redakční péči též obory soudobá a elektroakustická hudba. Významná je Rejškova pedagogická činnost - od r.1995 do r.2001 vyučoval hudebně teoretické předměty na konzervatoři v Praze, od roku 2004 pokračuje v téže pedagogické činnosti na konzervatoři v Českých Budějovicích. Svoje rozhlasové režisérské zkušenosti předává svým studentům též na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku (vyučuje zde od r. 2000). Od r.1988 realizuje projekt "Historické varhany Čech a Moravy", který dnes již zahrnuje zvukovou dokumentaci 170 památných a umělecky hodnotných nástrojů ze 17. až 20.století. S 63 předními českými, ale i zahraničními varhaníky takto natočil více než 700 skladeb (titulů) českých a evropských autorů od renesance po současnost. I díky této své činnosti byl v r.1998 jmenován členem Komise pro restaurování hudebních nástrojů při MKČR, kde zastupuje též obor kampanologie. V r.1990 pak na půdě Českého rozhlasu vznikl další významný projekt "Zvony". V rámci tohoto projektu byl zdokumentován zvuk již více než 800 zvonů z Čech a Moravy a všechny tyto snímky jsou trvale uloženy v archívním fondu Českého rozhlasu. V Děčíně pořídil nahrávku historických varhan Rieger z r. 1891 v chrámu Povýšení sv. Kříže s interpretem Pavlem Černým a nahrávku zvonů kostela sv. Václava a Blažeje.
V současnosti dokončil již třetí díl cyklu Putování za varhanami litoměřické diecéze. Je metodikem děčínského regenschoriho Jana Záhory pro provoz a údržbu varhan a zvonů.
Za Město Děčín přivítala 15. prosince 2019 umělce i majitele zvonkohry paní Štěpánka Špačková.
Historické foto z roku 1927, kdy z Chomutova dorazily vlakem na Východní nádraží
čtyři nově odlité zvony, které byly před chrámem vysvěceny (děkan Josef
Usler) a pomocí kladky s koníkem vyzdviženy do zvonice.