Události
z naší farnosti a okolí

Slavnostní otevření poutního areálu kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici

27.6.2020 byl po první etapě oprav znovuotevřen poutní areál kostela Navštívení Panny Marie ve farnosti Horní Police na Českolipsku. Při slavnostní mši svaté litoměřický biskup Jan Baxant požehnal rekonstruovanému kostelu a oltáři, papežský nuncius Charles Balvo požehnal varhanům a po mši svaté biskup Baxant požehnal novým zvonům. "Velmi si přeji, aby toto krásné místo bylo nejen památkou na minulost, ale živým místem s otevřenou náručí pro všechny příchozí," řekl P. Stanislav Přibyl, administrátor farnosti. 

Noc kostelů 2020 byla příjemným překvapením

Milena Davídková                                                                                                       20.června 2020

V letošním roce proběhl 12. ročník Noci kostelů v pátek 12. června. V celé České republice se do projektu přihlásilo 1157 sakrálních objektů, z toho v litoměřické diecézi 183 objektů (kostelů, kaplí a modliteben) s 561 připravenými programy. Počty návštěvnických vstupů, které pořadatelé zaznamenávali v průběhu páteční akce, se vyšplhaly na celkový součet 23 650 návštěvníků Noci kostelů jen v litoměřické diecézi. Tedy poměrně vysoké číslo, a to i přes nepřízeň pandemie "Covid", která provázela celé přípravy a poznamenala nakonec samotnou akci v podobě mnoha různých omezení.

Na začátku příprav (v únoru) se do Noci kostelů přihlásilo téměř okamžitě 80 kostelů a poté až do března přibývaly další, ale ve chvíli, kdy byl vyhlášen nouzový stav, se počet zastavil na čísle 130. Poté se postupně odhlásilo 21 objektů, kde pořadatelé zhodnotili, že nebude možné u nich za nových podmínek Noc kostelů zrealizovat. S postupným uvolňováním omezení se však dva dříve odhlášené kostely přihlásily znovu a průběžně pak přicházely přihlášky nové, až celkový počet dosáhl čísla 183.

Mezi pořadateli je mnoho těch, kteří vstupují do této akce již tradičně a bez Noci kostelů si to už neumí ani představit. Někteří z nich se letos účastnili dokonce už po jedenácté! Patří jim velké poděkování za nezdolnost a obětavost každoročně připravit program, po celý večer se návštěvníkům věnovat a pak ještě mnohdy do rána po akci uklízet. Další farní společenství či sbory se letos přihlásily po mnoha letech znovu a také můžeme sledovat, že jsou pořadatelé, střídající přihlašování vždy ob jeden rok, aby návštěvníkům nezevšedněli, a měli možnost obnovit síly a nápady. Pěkné však je, že i v tomto pořadatelsky složitějším období do Noci kostelů vstoupili také úplní nováčci a bylo jich dokonce 14.

Mezi nováčky v letošním roce patřil kostel Povýšení sv. Kříže v Kunraticích u Cvikova, který vstoupil se svým zajímavým projektem "Křišťálový chrám". Pořadatelé zde ve spojení s blízkou sklárnou pana Jiřího Pačinka připravili slavnostní nasvícení interiéru a exteriéru kostela s využitím audiovizuálního obrazu skla, světel a s podkresem příjemné hudby i vystoupením hudebního tělesa. Ukázka sklářského umění na huti s názvem "Andělský večer", během kterého pan Pačinek spolu se svými kolegy vytvářel křišťálové anděly, byla krásným potvrzením, že existuje velmi silné pouto, které v tomto kraji spojuje sklářskou tradici s duchovním odkazem předků. Noc kostelů v Kunraticích navštívilo v průběhu večera okolo 900 návštěvníků.

Svůj první bohatý program připravila také paní Renata Šoltová v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Krásném Lese u Petrovic, v místě, které běžně nebývá přístupné, se překvapivě sešla více než stovka návštěvníků, včetně mnoha rodin s dětmi. Zapomenout nemůžeme ani na kostel sv. Marie Magdalény v Mařenicích, který hned napoprvé přilákal svým programem více než 180 lidí. Poprvé se letos účastnily také kostely: v Bílém Potoce, Desné, Křešicích, Mcelích, Šemanovicích, Příchovicích a kaple v Chotiměři, Jiřetíně pod Jedlovou, Litoměřicích, Velemíně a v neposlední řadě také kaple rodiny Botschen v Libouchci. Právě toto místo přilákalo kolem 130 návštěvníků, kteří přišli podpořit spolek, pracující na obnově tohoto zajímavého historického objektu.
Programová nabídka byla i v letošním roce různorodá. Návštěvníci se mohli během večera zaposlouchat do živé či reprodukované duchovní hudby, sólového i sborového zpěvu, a poznat třeba i jak zajímavě zní meditační nástroj "handpan" v akustickém prostředí kostela. Při zahájení Noci kostelů ve většině míst zazněl kostelní zvon a ti šťastnější měli možnost vidět zvonici též zblízka. Komentované prohlídky, přednášky, projekce, zapálení svíčky za blízké, výstavy liturgických předmětů s výkladem, historické fotografie i snímky ze života místního společenství, to vše bylo pro návštěvníky velmi zajímavé. Také možnost seznámit se a promluvit si s duchovním byla vítána. Někteří pořadatelé si připravili nová poutní razítka, na jejichž otisk v brožuře se pokaždé návštěvníci Noci kostelů těší. Tematický program pro rodiče s dětmi, loutkové divadlo, posezení s občerstvením na zahradě u kostela a na zakončení večera ztišení a společná modlitba za farnost, rodinu, město a svět.

Letošní Noc kostelů se nesla v duchu oslav osmistého výročí narození diecézní patronky sv. Zdislavy. Ve jménu této šlechetné osobnosti byly programy tematicky zaměřeny na rodinu a péči o blízké. Zejména děti si pak domů odnášely materiály s pravidly soutěže "Po stopách svaté Zdislavy", která byla pro tento rok litoměřickým biskupstvím k Noci kostelů vyhlášena. Soutěž je určena nejen dětem, ale také dospělým a kolektivům, a probíhá pouze na území litoměřické diecéze. Příspěvky v podobě fotografií je možné posílat na e-mail: nockostelu@dltm.cz do 31. 7. 2020. Po vyhodnocení budou výherci slavnostně odměněni.

Do 12. ročníku Noci kostelů byla přihlášena místa ze čtyř krajů České republiky. Největší zastoupení měl tradičně Ústecký kraj (119 míst), Liberecký kraj (53 míst), Středočeský kraj (10 míst) a na poslední chvíli se také přidal jeden zástupce Královéhradeckého kraje.

Z okresů se nejvíce zapojilo Děčínsko, Litoměřicko, Teplicko a Liberecko se stejným počtem objektů, jako další pak Českolipsko, Lounsko, Ústecko, Jablonecko, Chomutovsko, Mladoboleslavsko, Semilsko, Mělnicko, Nymbursko a Jičínsko.

Velké poděkování patří těm, kteří každoročně Noc kostelů podporují a dávají akci svou záštitu. Patří k nim litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček a hejtman Libereckého kraje Martin Půta. V letošním roce akci také podpořilo TV NOE, které v průběhu celého večera vysílalo živé vstupy z Noci kostelů po celé České republice.

V neposlední řadě si zaslouží poděkování místní duchovní správci, pořadatelé, organizátoři, editoři, kontaktní osoby, farníci, ti co pomáhali s expedicí materiálů pro Noc kostelů po diecézi, všichni ti, kteří se nezalekli obtížného období pandemie a i přes všechna omezení a nepříjemnosti hledali kreativně řešení, jak svou Noc kostelů v místě uskutečnit a podpořit.

Díky však patří také návštěvníkům, kteří v hojném počtu přicházeli do sakrálních objektů a spolu s pořadateli tvořili letošní Noc kostelů krásnou: plnou lidských setkání, pochopení, poznávání a příjemné atmosféry.


Příští Noc kostelů se bude konat v pátek 28. května 2021.


Těšíme se na Vás

Milena Davídková
koordinátorka Noci kostelů za litoměřickou diecézi


Děkujeme všem pořádajícím za přípravu a organizaci zvláště pak panu J. Záhorovi st.

V první části vystoupil Martin Maxmilian Kaiser, ve druhé části Pěvecký sbor SaH pod vedením Jany Štrbové. Hostem souboru byl pan Jiří z Prahy se svým nástrojem HANDPAN

Foto: J. Záhora st.


Zemřel J. M. can. Karel Jordán Červený


Zamyšlení v čase doznívající pandemie roku 2020


Milena Davídková                                                                                               6.června 2020

Snad až příliš dlouho jsme s ohledem na karanténní opatření letošní pandemie zůstali bez osobního kontaktu s Ježíšem, přítomným v Nejsvětější Svátosti oltářní, ale můžeme s upřímností říci, že jsme tím opravdu trpěli? Jistě, využívali jsme, mnozí kupodivu až v nevídaně hojné míře, všech elektronických vymožeností této doby, a na dálku, on-line, jsme svýma očima i ušima sledovali přenášené bohoslužby. Bohu díky za to! Některým z nás, hlavně těm starším, to bývá osudem už delší čas, že jsou "eucharistickými diváky" bez toho, aby se nyní podřizovali jakýmkoli omezení nouzového stavu. Je nasnadě, že pro mladší a zdravé křesťany a katolíky by setrvávání v pozici onoho, třeba i velmi zbožného a soustředěného, ale jen diváka, bylo neomluvitelné před lidmi, kterým máme být příkladem v horlivosti pro Pána i před Bohem, i když víme, že je vůči každému člověku mimořádně vstřícný svým pochopením. V posledních dnech doznívající pandemie se z různých stran ozývají různé názory na relativně největší nebezpečí pro život křesťana a jeho nesmrtelnou duši. Není to ani tak obava z ochlazení vztahu k místu jeho vlastního kostela, jenž je mnohdy nazýván i druhým domovem věřícího člověka. Největší duchovní škodu nezpůsobí ani několikatýdenní přerušení povinnosti účasti na nedělní bohoslužbě. Televizní přenos přece nahradí i toto. Ale neklid srdcí především rodičů, že se osobní neúčastí na nedělní mši sv. u jejich dětí ohrozí zavedený sváteční rytmus a užitečný domácí řád dne Páně, se v označení vážného náboženského nebezpečí ubírá správným směrem. Jeví se totiž stále více zřejmým, že absence udržované harmonie svátečního dne, častovaná pokleslou a někdy i značně vysmívanou poznámkou nedělních spáčů právě na adresu pravidelných účastníků svátečních mší svatých: "voni choděj v neděli do kostela, a co z toho ti blázni, maj?" je hodnota, postradatelná delší dobu jen těžko. Jít v den Páně na eucharistickou bohoslužbu mše svaté v čase, který mi nemusí hned a vždy vyhovovat, ale vyhovuje jiným, je projevem zájmu křesťansky smýšlejícího člověka o Boží tajemství, jehož se při bohoslužbě účastní a doslova "dotýká", ale i zájmu o spolubližní věřící, s kterými se může potěšit ve zjištění, že není sám. A to není zase až tak málo!

O jakých nebezpečích bychom se tedy měli zmínit? Předně se podívejme na samu skutečnost Eucharistie. Stále a stále, dětem i dospělým, a především sobě, bychom měli připomínat jednu hlubokou, a žel, opomíjenou pravdu. Nejsvětější Svátost oltářní není bílé kolečko, oplatka. Není žádným sebesvětějším předmětem. On, Kristus, není "to", aby se jen řeklo: "jdu si pro 'to'", ani nemohu jen tvrdit, že je to "ta" svátost, ve smyslu svaté věci. Eucharistie je ON, Kristus, nerozdělený, neumenšený, živě přítomný. Jít v neděli do kostela na mši sv. znamená víc než být účasten nábožného obřadu, který navíc lze zprostředkovat na dálku on-line, jak už bylo zmíněno. Být na nedělní mši svaté a aktivně se jí účastnit, vyžaduje citlivé pochopení pro hodnotu návštěvy. Skutečně, Kristus navštěvuje mne a já Jeho. Dlouhodobá ztráta tohoto ryze osobního a bezprostředního kontaktu, zdá se být jedním z velkých nebezpečí nouzových opatření minulých měsíců. Hrozilo by totiž, že vymizí cit pro posvátno, vytratila by se jakási "vůně" Ježíšovy Kalvarské oběti, jeho sebedarování až do krajnosti. Toto lidi oslovuje a přitahuje. Odevzdal přece všechno, sama sebe, nic si pro sebe neponechal. Vnímání Ježíšovy vydanosti, živě připomínané při eucharistické slavnosti, je něco jedinečného a pro růst v křesťanské víře, věc nepostradatelná tak, jako je každé meziosobní setkání "face to face", resp. "vis-à-vis" nenahraditelné a nenapodobitelné, a proto vyhledávané.

Kdo by nyní netoužil po stavu, který bychom po doznívající pandemii nazvali, normálním? Snad všichni. Jen je třeba vědět, že tento stav nebude zajištěn pouze odstraněním všech hygienických a dezinfekčních opatření, včetně roušek a rozestupů. Nastane, až se naplní hluboká touha kohokoliv z nás být pospolu s Ježíšem a lidmi. Nikoliv virtuálně (jen na oko), ale reálně (opravdově).

Slavnost Těla a Krve Páně, svátek Božího Těla, bývá vždy předzvěstí školních prázdnin. Letos o začátku prázdnin ani moc mluvit nemůžeme. Ty trvají vlastně už více než obvyklé dva měsíce. Bez ohledu na prožitou karanténu, nouzový stav, prázdniny - neprázdniny, opatření, uvolnění a rozvolňování, normálně žít můžeme ihned. Kristus s našimi bratřími a sestrami o setkání s námi zájem jistě mají.

Jan Baxant


Hlavní pouť v Jablonném v Podještědí v roce 2020

V sobotu 30. května 2020 proběhl v Jablonném v Podještědí, v místě kde se nacházejí ostatky sv. Zdislavy, hlavní poutní den. Do baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy letos připutoval také pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka a litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. Při mši svaté zazněla mj. i bulla, která stanoví, že sv. Paní Zdislava byla nově prohlášena také patronkou České dominikánské provincie, z čehož měli přítomní řeholní sestry a bratři řádu kazatelského velikou radost. Na hlavní pouť zavítal jako poutník také hejtman Libereckého kraje Martin Půta s rodinou. Svatá Zdislava je patronkou rodin i Libereckého kraje, a tak v Jablonném v Podještědí, kromě poutníků, nechyběli ani další zástupci veřejného života. 

Nebeská přímluva sv. Zdislavy ať všechny, kteří se k ní utíkají, nadále provází. 

Milena Davídková                                                                                                      30.května 2020 

Foto: Jan Mikulička a Martin Davídek  


Biřmování: Zamyšlení litoměřického biskupa Jana Baxanta



Z celkového počtu sedmi svátostí jsou tři z nich nazývány iniciačními, tzn. takovými, kterými se křesťanský život rodí, utvrzuje a živí. Křtem se křesťan narodí, biřmováním se v křesťanské víře utvrzuje a Eucharistie se pak stává jeho častým a vydatným duchovním pokrmem. Podobně jako křest, se svátost biřmování přijímá jen jednou v lidském životě a její příjemce získává vnitřní nesmazatelné znamení - nezničitelný charakter.

V poslední době se u nás zdůrazňuje zralost a zodpovědnost toho kterého křesťana a té které křesťanky, stávající se skrze biřmování dospělým členem křesťanského společenství. A dospělým křesťanem je každý, kdo je ve své víře natolik utvrzen, že neodmítá brát na sebe odpovědnost za šíření Kristova evangelia a je ochoten i nadále zrát a růst ve víře.

Co se děje v okamžiku udělování svátosti biřmování? Biskup, nebo jím pověřený kněz, vztahuje svou ruku nad biřmovance a následně ho maže křižmem, tedy posvátným olejem se slovy: "Přijmi pečeť daru Ducha svatého!" Písmo popisuje Ježíšův křest v řece Jordánu a zmiňuje Ducha Svatého, jak na Krista sestupuje v podobě holubice. Duch Boží samozřejmě není holubička. Duch se vznášel nad Ježíšem tak, jak se vznáší holubice. Jen těžko ji můžeme chytit a lapit - stejně tak Ducha Božího nevtěsnáme do prostoru, který mu vyhradíme. Popsat se nedá, ochočit také ne. Působí jak chce, kde chce a kdy chce.

Biřmováním se rozšiřuje poznání náboženských pravd a prohlubuje se i praktické chápání základních vztahů člověka s Bohem, i člověka s člověkem. Bůh, Tvůrce, miluje všechno, co stvořil. Kdyby to nemiloval, nestvořil by to. Zásadní postavení v tvorstvu má člověk jako Boží obraz. Bůh neohromuje nikdy nikoho svým úžasným dílem, ale ani nedovolí, aby kdokoliv sebenepatrnějším jednotlivým dílem stvoření pohrdal a jeho právo na existenci zlehčoval. Bůh je velký, ale jeho velikost lásky se projevuje mimořádným způsobem i ve skutečnostech nepatrných. Také člověk je jako zrnko, semínko - v nekonečném vesmíru téměř nepostřehnutelná bytost. A přece bytost tak důležitá a nezaměnitelná!

Svátostí křesťanské dospělosti, zodpovědnosti a zralosti, jsou biřmovanci obdařeni silou Ducha Svatého pro to, aby více rozuměli, nikoliv, aby si něco velikého v lidské domýšlivosti o sobě mysleli. Jedině v Duchu Svatém jsme schopni pochopit velikost Boží tak, že není na překážku, aby se tento nekonečně velký Bůh setkal s oním zrnkem, tedy s člověkem. V síle Ducha Božího vnímáme přítomnost osobního Božího vztahu k nám, lidem, bezmeznou lásku Boha k nám.

Ze slavnosti biřmování nemohou nikdy biřmovanci povýšeně odcházet jako lepší a kvalitnější lidé, ale jako uvědomělejší synové a dcery dobrého Boha. Přijetím biřmování, dosažením křesťanské zralosti ve víře se mění náš postoj vědomého respektu vůči jedinému Bohu, jenž překypuje láskou, dobrotou a milosrdenstvím. Dospělí a zodpovědní křesťané rádi přijímají Boha a jeho režii a plány, zákony, rady a přikázání u vědomí, že není větší moudrosti než je ta Boží.

Biřmováním se nikdo nezařazuje mezi elitu. Lidé, posilněni Duchem Božím, mají velkou výhodu v tom, že jsou schopni slyšet volání opravdu potřebných lidí a zahlédnout jejich bídu. Podle pokynů Ježíše Krista však máme usilovat o křesťanskou dokonalost: je to náročný výstup k výšinám. Na jedno však při tom nesmíme zapomínat - brát s sebou své drahé a blízké, naše přátele a známé i všechny nám tolik podobné slabé a hříšné lidi. Do nebeského Božího království chtějme vstoupit spolu s nimi.

biskup Jan Baxant

Autor článku:Monika Klimentová

22. května 2020, si připomínáme 10. výročí úmrtí 18. litoměřického biskupa Josefa Koukla. Narodil se 8. listopadu 1926 v Brně, teologii studoval ve druhé polovině 40. let v Praze, kněžské svěcení přijal 23. dubna 1950. Následně působil v četných farnostech pražské arcidiecéze, vojenskou službu absolvoval v řadách nechvalně proslulých Pomocných technických praporů. V roce 1970 se stal spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích a s tímto městem pak spojil dalších 40 let svého života. Nejprve jako vyučující morální teologie na místní bohoslovecké fakultě a především od roku 1989 jako biskup. Jeho jmenování do této funkce bylo spojeno s jistým slábnutím státního dozoru nad církvemi na konci 80. let, ovšem mezi kandidáty na biskupský stolec, které Svatý stolec neúspěšně předkládal československé vládě, se jeho jméno objevovalo již od konce 70. let. 18. litoměřickým biskupem byl jmenován 26. července 1989, konsekrace a intronizace proběhla v katedrále sv. Štěpána 27. srpna téhož roku - tedy ještě před sametovou revolucí.Charakterizovat stručně jeho episkopát je poměrně složité. Zásadním úkolem byla jistě určitá konsolidace diecéze po období totality. Velice úspěšně - a v mnoha směrech především díky osobním aktivitám biskupa Koukla - se podařilo navázat plodnou spolupráci v zahraničí, zejména v Německu. Opomenout nelze ani kanonizaci sv. Zdislavy a její jmenování hlavní patronkou litoměřické diecéze, stejně jako obnovu církevního školství (gymnázia v Bohosudově a Varnsdorfu). Sídelním biskupem byl až do sklonku roku 2003, kdy byl na jeho místo jmenován Pavel Posád. Biskup Koukl nadále sídlil v litoměřické rezidenci a podílel se na řízení diecéze z titulu biskupského vikáře pro styk se zahraničím, a to i za episkopátu Jana Baxanta.Josef Koukl zemřel v litoměřické biskupské rezidenci 22. května 2010, o týden později byl pochován na litoměřickém městském hřbitově do biskupské hrobky.

Mgr. Martin Barus


První etapa obnovy Horní Police je v podstatě za námi

V neděli 26. dubna 2020 uplynulo 24 měsíců od uzavření smlouvy na stavební práce v rámci obnovy poutního areálu kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici. Slavnostní otevření je plánováno na sobotu 27. června 2020 od 10 hodin. Co ještě zbývá udělat?

Ze stavebního hlediska jsou práce hotové a předané, nyní probíhá odstraňování vad a nedodělků. Jsou hotové i restaurátorské práce na mobiliáři v interiéru kostela, které zahrnovaly rastaurování hlavního oltáře, dvou bočních oltářů, kazatelny, soch sv. Floriána a sv. Václava a dalších uměleckých předmětů, které budou součástí expozice na oratořích a emporách kostela. Kostel je vybaven elektronickým zabezpečovacím zařízením, kamerovým systémem a elektronickým protipožárním systémem. Součástí obnovy byla oprava elektroinstalace v interiéru a slavnostní osvětlení exteriéru kostela. Obojí se nyní dolaďuje. V kostele jsou obnovené varhany ve zvukovém ideálu baroka, mají 18 rejstříků a dva manuály s pedálem. Ve zvonici se nacházejí tři nové zvony opatřené elektrickými zvonícími stroji stejně jako pákami pro ruční vyzvánění. O patro výš nad zvony je umístěn zrestaurovaný hodinový stroj, s elektrickým natahováním a korekcí podle radiového signálu, opatřený dvěma hodinovými cimbály, jedním pro vyzvánění čtvrthodin, druhým pro celé hodiny.

V exteriéru areálu byla opravena původní barokní štětová dlažba a doplněna na místech, kde chyběla. Byl vyčištěn původní odvodňovací systém. Bylo osazeno 9 lip, položen travní koberec a vysazeny květiny před farou. Prostranství před farou bylo vydlážděno imitací barokní štětové dlažby. Tento prostor je však nyní určen k odpočinku, nikoli k parkování, proto bude třeba parkovat na jiných místech v obci a do kostela dojít pěšky. Součástí obnovy je také bezbariérový přístup do kostela a dvě parkovací místa pro handicapované, která jsou umístěna na západním konci areálu, tedy na opačné straně, než je pohledově hlavní vstup.

V květnu a v červnu chceme v klidu dokončit všechny drobné nedodělky a odstranit závady. Bude také potřeba uklidit a nastěhovat zpět do kostela věci potřebné k bohoslužbě. Varhany čeká ladění, budeme seřizovat osvětlení, zpětně instalovat ozvučovací zařízení.

Slavnostní otevření plánujeme v sobotu 27. června 2020. V 10 hodin začne mše svatá, kterou bude slavit litoměřický biskup Mons Jan Baxant spolu apoštolským nunciem v České republice, arcibiskupem Charlesem D. Balvo, který je současně děkanem diplomatického sboru v naší zemi, spolu s dalšími kněžími a jáhny, kteří jsou tímto srdečně zváni. Při mši svaté bude požehnán obnovený kostel, varhany, oltář a po mši svaté tři zvony, které mají jména Marie, Anna a František jako připomínku největší donátorky tohoto poutního místa, Anny Marie Františky velkovévodkyně Toskánské (1672-1741). Slavnost bude přenášena křesťanskou televizí TV NOE.

Po krátké přestávce na občerstvení bude slavnost ve 13 hodin pokračovat varhanním koncertem Jaroslava Tůmy, pofesora pražské Akademie múzických umění, jehož program bude sestaven z různých zhudebnění Mariina chvalozpěvu Magnificat. Ve 14 hodin bude promítnut film o Horní Polici, který zachycuje obnovu poutního místa. V 15 hodin bude přestřihnuta páska u muzejní expozice v patře bočních lodí kostela a otevřena zde výstava o dějinách poutního místa.

Následující den, v neděli 28. června 2020, oslavíme poutní slavnost Navštívení Panny Marie. Hlavním celebrantem bude Karel Havelka, děkan katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích, který si současně připomene 40. výročí svého kněžského svěcení.

Milí přátelé, už dnes jste srdečně zváni na slavnosti na konci června a potom kdykoli. Kostel bude každý den otevřen alespoň tak, aby bylo možné areál projít a podívat se do jeho interiéru. Počítáme také s pravidelnou návštěvní dobou muzea a s komentovanými prohlídkami areálu. O všem budeme včas informovat.

Zbývá dodat, že projekt "Obnova areálu poutního kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici" byl realizován v rámci programu IROP, jeho finanční hodnota je 105 934 545,31 Kč a byl financován z prostředků Evropské unie (85 %), České republiky prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj (10 %) a vlastníkem (5 % a další vícenáklady).

P. Stanislav Přibyl, administrátor


Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2020

Milena Davídková                                                                                                          12.dubna 2020


Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční je největší slavností církevního roku, při níž se slaví Kristovo zmrtvýchvstání a jeho vítězství nad smrtí, které je zároveň vykoupením celého lidstva.
Neděli Zmrtvýchvstání předchází Velikonoční vigilie - bohoslužba v sobotu v nočních hodinách, kdy byl Ježíš Kristus vzkříšen z mrtvých. Oslava Velikonoc bezprostředně trvá po celý velikonoční oktáv (tedy osm dní), avšak velikonoční doba jako taková končí až 50. dne, slavností Seslání Ducha svatého, které se také říká Letnice.
K Božímu hodu velikonočnímu v roce 2020 napsal litoměřický biskup Mons. Jan Baxant následující promluvu:

Hod Boží velikonoční 2020, karanténa

Od události Ježíšova vzkříšení uplynulo již téměř 2 tisíce let a po celou tu dobu se lidé, křesťany nevyjímaje, dohadují o tom, jak se to všechno mohlo stát? Je-li to vůbec možné a přijatelné pro rozumně uvažujícího člověka? Je něco pravdivého na, i v Bibli zmíněných úvahách a domněnkách např., že mrtvé tělo Ježíšovi učedníci potají odnesli, nebo je někdo ukradl, nebo kdosi mrtvolu po přijetí úplatku skrývá na neznámém místě? Nebo je to všechno smyšlenka a podvod? Lidská fantazie je bujará a skepse vůči pravdám křesťanské víry v různých obdobích nejen novodobé historie i módní. Je skutečně tak nesnadné přijmout fakt, že Boží Syn zemřel, ale nyní žije, když přece nelze usmrtit absolutní božskou moc jediného pravého Boha? Samo zmrtvýchvstání je lidskému chápání nedostupné, avšak to neznamená, že by všemohoucí Bůh, jako Bůh a Pán nad životem a smrtí člověka, nedokázal svého Syna, a jednou i nás, ze smrti vysvobodit? Ježíš opakovaně o své smrti a zmrtvýchvstání ve svých kázáních mluvil, ale nikdy nepřipojil vysvětlení, jak k jeho vlastnímu vzkříšení dojde. Lidský rozum, Stvořitelem obdařený mimořádnými schopnostmi, má přes tuto jedinečnost i limity. Na počátku Bůh stvořil člověka, nikoliv druhého, sobě podobného boha. Do šťastného vínku mu však dal schopnost nejen poznávat, chápat, ale i věřit.

Všimněme si chování Ježíšových učedníků a učednic v čase krátce po velikonoční noci. Střídavě přicházejí ke hrobu, kam v den Kristovy smrti, dosud téměř utajení Ježíšovi sympatizanti, uložili mrtvé tělo. Hrob je otevřený a prázdný. Údiv Ježíšových přátel je jim společný. Pomalu by snad i uvěřili oněm domněnkám o krádeži mrtvého těla, kdyby zůstali jen ve svých lidských úvahách. A nepohnuli by se ani o krok vpřed, kdyby se neustále jen vraceli ke hrobu, byť nyní místu vzácnému, když několik hodin hostil mrtvé tělesné ostatky Ježíšova těla. Naštěstí vzkříšený Kristus, tedy jejich živý Mistr a Pán, k nim promlouvá, následně je ujišťuje, že nevidí ducha, ale jeho samého i s ranami na jeho těle, později je opakovaně navštěvuje, aby je utvrzoval v tom, že opravdu žije. Jeho ujištění nepřijímali okamžitě a s nadšením. Muselo se ještě mnoho odehrát. Vzkříšený Ježíš znovu a znovu důsledně a pečlivě svým učedníkům a budoucím evangelizátorům věnuje svou velkou pozornost, aby víru v Něho v sobě přetavili v životní přesvědčení, pokud by měli jednou být Jeho věrohodnými pokračovateli a postupně se stávat zvěstovateli právě Jeho smrti a vzkříšení. Bez živé víry a pevného křesťanského přesvědčení totiž žádný misionář pro Krista nikdy nikoho nezíská.

Všichni ze současníků Kristových, pamatujících si velikonoční události, ale i všichni ostatní zvěstovatelé Kristova evangelia, působící a žijící z víry v Krista ve všech historických etapách křesťanství až do současnosti, se neobejdou bez hluboké osobní meditace nad základní křesťanskou pravdou, z níž pak logicky vyústí zásadní otázka: "Věříš, že Ježíš žije? Věříš, že z mrtvých vstal?" Pak už má následovat jen rozhodná, s naprostou svobodou dospělého a tedy zodpovědného křesťana vyslovená, odpověď.


S lítostí jsme přijali zprávu, že náhle zesnula dlouholetá farnice Farnosti Dc1 ing. Jana Ondrášková. 


Pastýřský okružní dopis litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta

Drazí moji diecézáni,
bratři a sestry v Kristu,

všechny Vás zdravím v nelehké a mimořádné době, kdy se dosud nebezpečně šíří zákeřný virus a zasahuje do našich měst, obcí, farností i rodin. Křesťan, spoléhající na Ježíše Krista Spasitele, může v současné situaci sice s rozechvělým, ale přece jen oddaným srdcem, vypozorovat příležitost k zocelení své víry v Boha. S ujištěním modliteb za všechny nemocné, umírající, za všechny jejich statečné zachránce (je jich tolik v různých profesích!), za ty, kteří s kompetentní autoritou rozhodují o naléhavých opatřeních pro zabezpečení našich životů, Vám sděluji, že v mých modlitbách jste i Vy, zdraví a silní, podporující své rodiny ve svém stáří, i Vy, pečující o své rodiny a zdárný chod svých domácností, i Vy, děti a mládeži, a velmi si přeji, abychom společně ruku v ruce v nynějším náročném čase obstáli se ctí vydáváním svědectví o Ježíši.

Protože se blíží velikonoční svátky, tradičně spojované s přijetím svátostí, rád bych Vás seznámil s některými pastoračními pokyny, které jsem zaslal duchovním správcům ve farnostech naší diecéze. Předně Vám předkládám informaci o liturgických tajemstvích velikonočního tridua (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota) i Hodu Božího velikonočního. Budou se slavit v jednom z farních kostelů celého farního obvodu, žel neveřejně, bez fyzické účasti lidu. Duchovní správci se však postarají o to, aby každý z Vás byl informován o začátcích těchto neveřejných bohoslužeb, aby se k nim ve svém domově mohl na dálku přidat v modlitbě. V tomto mohou být užitečné technické prostředky, umožňující přímý přenos, v některých farnostech již v této době využívaných. Přímé televizní i rozhlasové přenosy velikonočních obřadů a bohoslužeb z Vatikánu, nebo z jednotlivých míst naší republiky, budou jistě zajišťovány prostřednictvím TV Noe, Radia Proglas i ČT. Velmi bych si přál, aby ve dnech velikonočního tridua byly kostely otevřené, při zabezpečení všech hygienických a dezinfekčních opatření, proto, aby každému člověku byla dána příležitost se v modlitbě usebrat a promluvit s Pánem Bohem. S tím však souvisí i Vaše ochota vypomoci se zajištěním dozoru posvátného chrámového prostoru. Prosím, je-li to kde možné, zapojte se do této "strážní" služby.

Je zřejmé, že letošní zpovědní praxe, především vždy v závěru svatopostní doby a kolem Velikonoc každoročně nabízená a hojně využívaná, bude s ohledem na karanténní opatření upravena. Jistě je velkou starostí našich kněží-zpovědníků, aby Vám zprostředkovali Boží milosrdenství, odpuštění hříchů ve svátosti smíření, ve svaté zpovědi. V této mimořádné době musíme počítat s mimořádnými okolnostmi a využít všechny dostupné možnosti, které se nám nabízejí. Je třeba vždy zvážit riziko možné nákazy, které na sebe bere jak kajícník, tak i zpovědník. Všem Vám připomínám to, co jsem připomenul i svým kněžím, že k nemožnostem nemůže být nikdo nucen, a i zpovědník se má s pastýřskou obezřetností varovat hazardu se zdravím Vaším i svým. Zachovávejme hygienické normy stanovené kompetentní autoritou a mějme na paměti, že Bůh odpouští opravdovému kajícníkovi, při nemožnosti přijetí svátosti, i mimosvátostně, vzbuzením dokonalé lítosti a v budoucnosti, až pomine ona nemožnost, se vyzpovídat řádným způsobem.

Kněžím-zpovědníkům jsem dal tato doporučení:

1/ Poskytnout příležitost ke sv. zpovědi v kostele za předpokladu, že se opustí jak zpovědnice, tak i zpovědní místnosti (kde hrozí nebezpečí blízkého kontaktu) a zpovídá se v prostoru kostela tak, že jednotliví kajícníci čekají před kostelem a dovnitř vchází vždy jen jednotlivec. Samotná zpověď se vykoná s odstupem minimálně 2 metrů mezi kajícníkem a zpovědníkem (ústenky mají nasazeny oba dva). Musí se dbát, aby části kostela, kterých se lidé dotýkají, jako jsou kliky, madla dveří aj. byly průběžně a dostatečně dezinfikovány. Je důležité, aby farníci byli informováni dostupným způsobem, např. emailem, telefonicky, na webových stránkách farnosti, vyvěšením oznámení na dveře kostela apod., v kterých dnech a v jakém čase se bude zpovídat.

2/ Poskytnout příležitost ke sv. zpovědi na faře za obdobných podmínek, jako v kostele. Tzn. kajícníci čekají před farou, vstupuje vždy jen jednotlivec, zachovává se odstup mezi kajícníkem a zpovědníkem minimálně 2 metry, ústenky mají oba. Opět je třeba, aby se informace o této možnosti získat svátost smíření dostala co nejširšímu okruhu farníků.

3/ Vyzpovídat především nemocné a věkem starší kajícníky v jejich domácnostech. Ve zvýšené míře platí dodržení hygienických opatření. O návštěvě kněze-zpovědníka by měli být informováni blízcí příbuzní nemocného s ubezpečením, že budou přísně zachována všechna pravidla zdravotní ochrany z obojí strany, včetně pečlivé dezinfekce nádobky se svatým olejem, stejně tak schránky na eucharistii před návštěvou nemocného a po ní.

Na závěr tohoto dopisu využívám této příležitosti, abych Vás informoval o dekretu, vydaném v minulých dnech ve Vatikánu Apoštolskou penitenciárií, o udílení mimořádných odpustků věřícím v situaci současné pandemie. V něm hlavní penitenciář kardinál Mauro Piacenza mezi jiným píše:

"Církvi, po příkladu jejího božského Učitele, ležela vždy na srdci pomoc nemocným. Jak ukázal svatý Jan Pavel II., lidské utrpení má dvojí význam: "Nadpřirozený, poněvadž tkví v Božím tajemství vykoupení světa; současně však plně lidský, neboť člověk v něm nachází sebe sama, své člověčenství, svou důstojnost, své poslání" (apoštolský list Salvifici doloris 31).

Také papež František v minulých dnech prokazoval svou otcovskou blízkost a obnovoval výzvu k neustálé modlitbě za nemocné koronavirem.

Aby všichni ti, kdo trpí z důvodu nemoci Covid-19, mohli právě v tajemství tohoto trápení objevit "vlastní vykupující utrpení Kristovo" (tamtéž 30), uděluje Apoštolská penitenciárie ex auctoritate Summi Pontificis [na základě autority papeže],s důvěrou ve slovo Krista Pána a při přijetí probíhající epidemie v duchu víry tak, aby se prožívala s vizí osobní konverze, dar odpustků při dodržování následujícího ustanovení.

Plnomocné odpustky se udělují věřícím postiženým koronavirem, umístěným z nařízení zdravotnických autorit do karantény v nemocnicích nebo ve svých příbytcích; podmínkou je, aby se v duchu odpoutanosti od jakéhokoli hříchu prostřednictvím sdělovacích prostředků duchovně zúčastnili slavení mše svaté, modlitby svatého růžence, pobožnosti křížové cesty či jiných obřadů, anebo se aspoň pomodlili Věřím v Boha, Otče náš a modlitbu k blahoslavené Panně Marii, obětovali tuto zkoušku v duchu víry v Boha a lásky k bratřím a měli vůli splnit obvyklé podmínky (svátostnou zpověď, přijetí eucharistie a modlitbu na úmysl Svatého otce) ihned, jakmile jim to bude možné.

Tentýž dar plnomocných odpustků obdrží za stejných podmínek zdravotničtí pracovníci, rodinní příslušníci a ti, kdo se po příkladu milosrdného samaritána vystavují riziku nákazy a podle slov božského Spasitele "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život" (Jan 15,13) pomáhají nemocným, napadeným koronavirem.

Apoštolská penitenciárie taktéž ochotně za stejných podmínek uděluje plnomocné odpustky u příležitosti současné světové epidemie i těm věřícím, kteří obětují návštěvu Nejsvětější svátosti nebo eucharistickou adoraci nebo alespoň půlhodinovou četbu Písma svatého nebo modlitbu svatého růžence nebo křížové cesty nebo korunky Božího milosrdenství, aby vyprosili u Všemohoucího Boha ukončení epidemie, úlevu pro ty, kdo jí jsou postiženi, a věčnou spásu těm, které Pán povolal k sobě.

Církev se modlí za ty, kdo nemají možnost obdržet svátost pomazání nemocných a viatikum a v síle společenství svatých je všechny i každého z nich jednotlivě svěřuje do Božího milosrdenství a uděluje věřícímu na prahu smrti plnomocné odpustky s podmínkou, že je patřičně disponován a v průběhu života byl zvyklý modlit se nějaké modlitby (v tomto případě nahrazuje tři obvyklé podmínky církev). Pro získání takovýchto odpustků se doporučuje použít kříž s korpusem nebo prostý kříž (srov. Enchiridion indulgentiarum, n.12).

Blahoslavená Maria, vždy Panno, Matko Boží a Matko církve, Uzdravení nemocných a Pomocnice křesťanů, naše Přímluvkyně, pomáhej trpícímu lidstvu, aby se zbavilo zla této pandemie a obdrželo každé dobro potřebné pro naši spásu a posvěcení... (apoštolský list Salvifici doloris)."

I já, drazí bratři a sestry, se na závěr tohoto pastýřského okružního dopisu obracím na Pannu Marii, Prostřednici všech milostí a Matku, aby uchránila každého člověka, své děti od nebezpečného koronaviru, ale i od mnohem nebezpečnějších virů, totiž virů zla.

Všemohoucí a milosrdný Bůh † Otec i † Syn i † Duch svatý ať sestoupí na Vás, Vaše rodiny, na naši diecézi a na všechny lidi, a zůstane s námi se všemi nyní i vždycky. Amen.

Duchovně s Vámi spojen s naléhavou prosbou, aby text tohoto dopisu byl rozšířen v celé litoměřické diecézi způsobem, který se Vám bude jevit jako nejvhodnější.

Váš

Mons. Jan BAXANT
biskup litoměřický



Promluva Mons. Baxanta při Mariánské pouti ve Filipově

13. ledna 2020, bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů, Filipov


Drazí bratři a sestry, milí poutníci, přátelé Matky Boží Panny Marie,

jsme zde ve Filipově už po několikáté, vždy o 4. hodině ranní 13. ledna v roce. Dobře víme, co se v tento zimní den každoročně připomíná. Určitě bychom dokázali okamžitě a pohotově sestavit podobu této jitřní Mariánské bohoslužby a pochopit důvod, proč se s velkou důvěrou pravidelně obracíme na Pannu Marii, Pomocnici křesťanů a Uzdravení nemocných. Snad se nebudu mýlit, když si dovolím tvrdit, že nikdo z nás není až tak dokonale zcela zdráv, aby Mariinu nebeskou mateřskou přímluvu u Boha nepotřeboval, aby nenesl ve svém srdci i osudy svých blízkých a nechtěl je vložit právě sem, na místo naděje a míru. Rád bych vás však, drazí přátelé, upozornil na to, že Filipovská bazilika se svými dvěma věžemi jakoby na pozdrav kynoucími poutníkům, přicházejícím ze všech stran: z Čech, Moravy, Slovenska, Německa i Polska, se neotevírá pouze v tento lednový den. Svým způsobem se zde znovu a znovu ozývá Mariino: "od této chvíle už budeš zdráva, Magdaleno Kade". A můžeme připojit: "Filipove, ty nebudeš mrtvým, ke smrti odsouzeným, ztraceným a zapomenutým místem! Budeš oživovat a uzdravovat každého, kdo s důvěrou k Matce Boží sem připutuje." Ano, uzdravování znamená oživování, proces posilování, obnovení života. Po celý rok, pravidelně, se na tomto místě konají bohoslužby, scházejí se tady domácí i vzdálení křesťané, lidé, toužící nejen turisticky něco nového uvidět, ale i zakusit "ducha místa" - spiritus loci je zde ojedinělý. Vždyť se našeho Filipova, jak věříme, dotkla nebesa. A člověk, nedokážu si to vysvětlit jinak, než že bytostně lne, i když to mnohdy nepřiznává, ke skutečnostem nadpozemským, nadpřirozeným, božským. O jedné neděli, když jsme před polednem s mým asistentem Vojtěchem projížděli kolem baziliky k následné pastorační návštěvě mimo Filipov, jen těžko, s velikou opatrností jsme si klestili cestu vpřed, neboť okolo baziliky to vypadalo jako na parkovišti jednoho z nejnavštěvovanějších supermarketů. Byli jsme udiveni: auto vedle auta. V bazilice se totiž konala obvyklá nedělní mše svatá. Odhadem podle počtu vozidel mohlo v bazilice být jistě přes jednu stovku návštěvníků. "Zde", někdo by řekl, "v tomto ubohém severočeském pohraničí? To není možné!" Samozřejmě se tam, zde, jako při každé eucharistické bohoslužbě, nic nerozdávalo a nerozdává se slevou nebo dokonce zadarmo, jako tomu snad někdy bývá v oněch už zmíněných obchodních nákupních a prodejných chrámech. I když přece: při mši svaté se gratis rozdává Boží povzbuzující slovo a za posilu eucharistického Ježíšova pokrmu se neplatí nic. Tehdy, a pravděpodobně neděli co neděli, se ono rozsáhlé parkoviště vytváří a rozšiřuje i proto, že Filipovská bazilika přitahuje. Oslovuje svým dramatickým příběhem, připomínaným sice nejintenzivněji 13. ledna v roce už 154 let, ale stále tu hledající, a nikoliv povrchní lidé očekávají Boží požehnání a příležitost se svěřit Marii Matce, protože ke komu by mělo lidské i už dospělé dítě běžet, a u koho najít laskavé srdce než u matky. Toto všechno se zde může odehrávat díky pastorační připravenosti a ochotě filipovského duchovního správce otce Jozefa Kujana a jeho spolupracovnicím a spolupracovníkům, bytostně spjatým s tímto místem, aby toto místo s láskou zdobili a o ně pečovali. Filipovská bazilika, jako sakrální křesťanská stavba, je navíc o letních prázdninách i během celého roku otevřena pro konání kulturních akcí hudebního charakteru, organizovaného znamenitým zdejším varhaníkem Jiřím. I tyto letní hudební Filipovské festivaly možno chápat v onom Mariánském duchu: oživení místa, potěcha pro lidi, jinak unavené a přetížené shonem každodenních starostí. Duchovní skladby, křesťanská muzikální literatura do našich kostelů právem patří, protože skutečné, tedy hodnotné umění je jedním z projevů nejvyššího Umělce - Boha. Katolická církev, milovnice umění nejen hudebního, je podporovatelkou všeho, co člověka zušlechťuje. Když si představíme tehdy před oněmi 154 lety nemocnou a pak, podle všeobecného přesvědčení na přímluvu Panny Marie, uzdravenou Magdalenu Kade jako modlící se zbožnou katoličku, pak nemůžeme mít obtíž si ji představit i jako křesťanskou ženu zpívající písně k Matce Ježíšově i k oslavě Krista a jeho Otce milosrdného Boha. Ve skutečnosti, dovolte mi prosím ten příměr, lůžko nemocné Magdaleny ve světničce domu, jenž byl tenkrát orientován v místě dnešní kaple, kde vždy v naprosté tichosti začínáme tuto ranní bohoslužbu, to byla též jakási koncertní síňka, z níž se jistě tiše a vroucně s pokorou ozývaly hlasy modliteb a tóny písní nemocné ženy. Ostatně, každé lůžko těžce nemocného je obětištěm i místem, kde se oslavuje Bůh. Drazí přátelé, vybízím vás, abychom se zde modlili za všechny nemocné, ale i za ty, kdo se je snaží léčit a uzdravovat. Kéž jejich nelehká, ale tak záslužná služba se stále více stává jejich životním posláním! Filipovská návštěva Panny Marie, jak pevně doufáme, posvětila toto místo pro nás, poutníky, aby se nám stalo zdrojem pokoje, duchovního občerstvení, a požehnání.

 Milena Davídková                                                                                                            13.ledna 2020



Česká mše vánoční
od Jakuba Jana Ryby

2019 

Děčínskou tradiční svatoštěpánskou bohoslužbu již po jedenatřicáté
obohatili děčínští zpěváci a hudebníci, kteří se dobrovolně od roku 1988
na tento svátek scházejí na kůru chrámu Povýšení sv. Kříže, aby farníkům
a dalším návštěvníkům předali své hudební poselství - Českou mši vánoční
od Jakuba Jana Ryby. Toto dílo je komponováno přímo k doprovodu
bohoslužby, má všechny mešní části a mše svatá je sloužena v tridentském
stylu. Již několik desetiletí hudební a zpěvácké těleso diriguje známý
děčínský muzikant, trumpetista a pedagog Pavel Jirásek, nositel Ceny
města Děčína. Za varhany od počátku usedá Jan Záhora mladší, též známý
děčínský multiinstrumentalista, syn varhaníka a ředitele kůru Jana
Záhory st. První provedení na Vánoce r. 1988 dirigoval Miloš Bok, po něm
již kontinuálně Pavel Jirásek.
Pěvecký sbor i orchestr se rekrutuje z řad Děčínského pěveckého sboru a
Děčínského symfonického orchestru, jehož tehdejší sbormistr a dirigent
prof. Josef Waldmann byl provedení při mši svaté nakloněn. Vývojem let
se na sv. Štěpána připojují i nečlenové obou těles a vzniká tak nádherné
a ekumenické společenství Děčíňanů.
Děkujeme všem účinkujícím i panu Záhorovi st. za každoroční obohacení
vánočních svátků. S požehnáním:
R.D. Tomáš Kuba


Adventní den obnovy - Varnsdorf

v sobotu 7. prosince 2019 proběhl ADVENTNÍ DEN OBNOVY spolu s otcem Jozefem Kujanem SDB farnost sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu na téma Panna Maria v našem životě.

Můžu poděkovat všem kteří se podíleli na přípravě a otci J.Kujanovi za přednášku.



Adventní
koncert Děčínského pěveckého sboru a Pěveckého sboru Gymnázia v chrámu
sv. Václava a Blažeje
 

 Šlo o 336 koncert tohoto pěveckého

tělesa, které rok co rok zahajuje adventní dobu v naší Farnosti.
Pod vedením sbormistra prof. PaedDr. Jiřího Holubce byly provedeny
duchovní skladby v průřezu několika staletí (viz foto programu). 
Všem organizátorům i účastníkům za farnost děkujeme.

Autor: J.Záhora st.


Dne 12.10.2019 proběhla pouť do Zákup a kostela sv. Fabiána a Šebestiána

Pouť pěkná i se mší svatou.

Pěkný, ale chátrající a jen pomalu pro nedostatek peněz se opravující kostel. 😞 

Jsou zde pochováni: Zbyněk Berka z Dubé a Lipé, jeho žena Veronika z Dubé, roz. Lobkovicová, Anna Marie Františka, velkovévodkyně z Toskány a její manžel.


Velké poděkování paní J. Skřivánkové za dobrý nápad a celou organizaci.


15.9.2019 se konala poutní mše svatá 

k příležitosti svátku Povýšení sv. Kříže slavnostní bohoslužbu obohatil chrámový sbor, pod vedením Mgr. Víta Kofroně. 

Poděkování patří všem kteří se podíleli na doprovodu při této poutní mši svaté.

Foto: J.Záhora st.


Poutní slavnost ke cti svaté Ludmily v Litoměřicích

Milena Davídková                                                                                                     16.září 2019

V Litoměřicích proběhly od soboty 14. září 2019 do pondělí 16. září 2019 svatoludmilské oslavy spojené s 800. výročím města. Svatoludmilská pouť začala v sobotu 14. září, kdy do děkanského kostela Všech svatých přivezl probošt litoměřické kapituly P. Jiří Hladík, O.Cr. ostatky sv. Ludmily, které zde byly následně vystaveny k veřejné úctě. V kostele Všech svatých pak sloužil v neděli od 9 hodin děkan Józef Szeliga mši svatou. Po mši byly také uctěny ostatky této české kněžny. V 10.30 hodin byl relikviář přenesen do kapucínského kostela sv. Ludmily, kam mohli poutníci volně vstupovat a památce zemské patronky se poklonit. Ostatky střežili až do 15. hodiny místní skauti, kdy je vystřídali vojáci z Hradní stráže, kteří do Litoměřic přijeli. Od 18 hodin sloužil v kostele u ostatků sv. Ludmily mši svatou generální vikář Mons. Martin Davídek. Koncelebranty byli R.D. Józef Szeliga a děkan litoměřické kapituly R.D. Karel Havelka. Mše svaté se zúčastnili zástupci města a řada občanů v rámci oslav 800 let Města Litoměřic. Liturgii zpěvem a hudbou doprovodil místní chrámový sbor. V pondělí 16. září 2019 od 7.30 hodin celebroval v kostele sv. Ludmily litoměřický biskup Mons. Jan Baxant mši svatou. Koncelebranty byli kanovníci litoměřické kapituly. Na tuto mši svatou, kromě místních farníků, připutovala také řada poutníků, mezi nimiž byl i starosta obce Tetín Ing. Martin Hrdlička s rodinou. Tetín je místem kde byla sv. Ludmila zavražděna a přítomnost zástupců této obce při pondělní mši svaté v Litoměřicích biskupa Jana Baxanta potěšila.


Foto: Dominik Faustus


Další dvoje obnovené varhany v kostelech litoměřické diecéze

Dvoje nově zrekonstruované varhany ve čtvrtek 12. a v pátek 13. září 2019 přijel zkontrolovat diecézní organolog Mgr. Radek Rejšek. V prvním případě to bylo ve Světlé pod Ještědem, kde místní farníci v čele s panem Petrem Dastychem, ve spolupráci s duchovním správcem farnosti R.D. Miroslavem Maňáskem a litoměřickým biskupstvím uspořádali finanční sbírku a vybrali tak dostatečný obnos na opravu varhan v místním kostele sv. Mikuláše. Celý proces trval dva roky.V případě druhém zahrál Mgr. Rejšek na čerstvě opravený královský hudební nástroj v prostorách kostela sv. Petra a Pavla v Jeníkově u Duchcova. Tam byl postup rekonstrukce podobný jako ve Světlé, jen trval o dva roky déle. Oprava varhan zde byla náročnější a bylo třeba vybrat vyšší peněžní částku. Na fotografiích je také pan Vladimír Bittersmann, který akci obnovy organizoval a je v Jeníkově hybatelem dalších podobných událostí.

Kostel sv. Mikuláše, 12. září 2019, Světlá pod Ještědem

Dominik Faustus                                         13.září 2019 


Oznámení:

Došlo k výměně administrátora v Benešově nad Ploučnicí, kdy k 1.9.2019 pater Hylmar byl nahrazen páterem Mgr. Jiřím Kovářem. Kromě Benešova n.Pl. má nový pater Kovář administrovat Farnosti Horní Habartice, Horní Prysk, Jetřichovice, Markvartice a Růžovou. Současně je spirituálem KZŠ Nativity.   


 Mgr. Tomáš Kuba byl již začátkem roku (od 1.1. 2019) jmenován děkanem.



Pochod 

Fara v Křížové ul. - Fara v Bělé

Velmi pěkný zážitek pro všechny děti i pořádající. Velké díky patří paní Skřivánkové.


Vladimír Roubal - varhany

20. 8. 2019 v kostele Povýšení sv. Kříže se konal koncert který byl součástí 13. ročníku Českého varhanního festivalu. Vladimír Roubal, který patří mezi přední české varhaníky, uvedl vedle klasických děl. J. S. Bacha, L. Böhrera a F. Mendelssohn-Bartholdyho i varhanní improvizace.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě koncertu. 


Poutní slavnost v Jezvém

V sobotu 10. srpna v 10hod., o svátku svatého Vavřince byla v kostele sv. Vavřince v Jezvém poutní bohoslužba. Mši svatou sloužil administrátor farnosti P. Stanislav Přibyl, CSsR.

Mohu potvrdit moc krásný zážitek.



Zemřel Ing. Antonín Kuba

Ať Kristus přijme svého služebníka do věčné radosti.  

Foto: J. Záhora st.


Adopce našich studentů v Zambii

Bylo vybráno přes dvacet tis. a tak se mohlo zaplatit školné i pro další tři děti, kteří marně čekali na zaplacení od svých sponzorů. 
Děkujeme všem, kteří se podíleli na organizaci a též přispěvatelům naší sbírky.  

Homilie Mons. Jana Baxanta při biřmování v České Lípě


Milena Davídková                                                                                                    5.června 2019


Biřmování Česká Lípa, 7. neděle velikonoční, 2. června 2019

Sk 7,55-60, Zj 22,12-14.16-17.20, Jan 17,20-26

Drazí bratři a sestry, milí biřmovanci,
při poslechu dnešního prvního čtení, tak známého především nám, litoměřickým diecézanům, majícím úzký vztah k naší katedrále sv. Štěpána, prvomučedníka, se vyjeví jedna zásadní a vážná pravda křesťanského života: tomu, komu Bůh otevírá nebe a důvěrně svěřuje svá tajemství, na toho obvykle padají kameny žárlivosti, závisti a posměchu. Svatého Štěpána nepřátelé kamenují ne proto, že je hoden trestu smrti, jako by spáchal těžké zločiny. Odlišoval se od ostatních svou věrnou nezištnou službou bližním, neokázalou zbožností a odmítáním touhy po pomstě. Z posledních sil k otevřenému nebi volá: "Prosím, Pane, nepřičítej jim tento hřích!" Byl to hřích vraždy. Nemohu vám, drazí biřmovanci, zatajit, že za opravdovost v křesťanském životě a věrnost Kristu se často draze platí. Pohrdáním, výsměchem, odsuzováním, pronásledováním, a někdy i teče krev. S křesťanskou dospělostí, ke které se svým zodpovědným rozhodnutím dnes hlásíte, je spjato vydávání svědectví o Ježíši, Spasiteli člověka. Svět, ve kterém žijeme, se může vaším věrohodným svědectvím změnit k lepšímu. Rozšíříte hodnoty dobra, podepřete váhavé, pomůžete účinnému šíření Boží pravdy a lásky. Jistě, nemůžete a my s vámi nemůžeme hned vidět otevřená nebesa, jako je viděl sv. Štěpán, ale můžeme si uvědomit osobní Boží zájem o každého z nás, zakusit požehnání Boží důvěry, do nás vkládané. Proto vědomí, že Bůh o nás stojí, počítá s námi, svěřuje nám mimořádné poslání být jeho nástroji a spolupracovníky, daleko převyšuje ústrky a zlovolnosti nepřátel Božích i nepřátel našich. Svátost Ducha svatého, biřmování, vám, drazí přátelé, Boží vyvolenci, dodá odvahu, statečnou nebojácnost a odhodlání něco pro našeho Pána vytrpět a vydržet.
Druhé dnešní čtení z Janovy Apokalypsy nám opakovaně nabízí myšlenku Ježíšova příchodu, myšleno jeho druhého příchodu na tuto zem. Na Kristův druhý příchod přece čekáme. Ono: "Přijď brzy, Pane, přijď," jako časté volání prvotní církve, vyjadřuje živou víru prvních křesťanů v Krista, sice nanebevstoupivšího, sedícího po Otcově pravici, ale neustále blízkého a užuž přicházejícího, aby všechno přitahoval k sobě, jak sám řekl. Tato víra prvních křesťanů, tak osobní a živá, že Ježíš je nedaleko, postupujícími staletími až dodnes možná slábla na své aktuálnosti, ale nic se oněmi věky nezměnilo na tom, že Kristus opravdu přijde. Do té doby nám a nyní i vám, drazí biřmovanci, dává úkol a vznešené poslání. Oslovuje přímo nás všechny křesťany: "Budete mými svědky, a to svědky věrohodnými, do chvíle, až přijdu. Pomáhejte druhým lidem v trpělivém čekání. Můj druhý příchod bude závěrem a vyvrcholením lidských dějin. A bude se týkat všech lidí."
Dnešní evangelní Janova lekce je jakýmsi Ježíšovým naléhavým testamentem, odkazem a významným upozorněním na snad nejdůležitější skutečnosti života člověka s Bohem a lidí mezi sebou navzájem, křesťanů především. Kristovo poselství jednoty.
Naléhavost této Spasitelovy řeči tkví v tom, že jednota bytostí je základním kamenem existence jakékoliv pospolitosti. Tři božské osoby tvoří dokonalou jednotu, pospolitost Nejsvětější Trojice. Nic a nikdy nikdo ji nemůže zničit. Je-li mezi námi lidmi jednota ducha a mysli, i naše pospolitost bude odolná jakémukoliv ohrožení. Dokonalá jednota v Nejsvětější Trojici stojí pevně na vzájemné lásce. Naše lidské a křesťanské sjednocení obdobně nemůže být budováno jinak než láskou. Mít rád, myslet na druhé, ochota obětovat se ve prospěch druhých, zříci se sebe v prosazování jen sebe, vstřícné postoje, umění statečného prvního kroku ke smíření apod., to jsou ty pestrobarevné kamínky, postupně se skládající jeden k druhému, vytvářející šťastnou krásnou lidskou mozaiku. Drazí biřmovanci, jste povoláni, jako dospělí a zodpovědní křesťané, spoluvytvářet toto umělecké dílo, jež před Božím zrakem obstojí.  

Foto: Robert Macko 


Hejtman se setkal s 20. biskupem litoměřickým Mons. Janem Baxantem a jeho spolupracovníky


Hejtman Oldřich Bubeníček se ve své pracovně sešel s představiteli katolické církve. Setkání se zúčastnil biskup Diecéze litoměřické Mons. Jan Baxant se svými spolupracovníky.

"Jsem rád, že jsem u nás mohl přivítat pana biskupa s jeho spolupracovníky, jejichž práce a aktivit si velmi vážím a vždy se s nimi rád setkávám," řekl hejtman Oldřich Bubeníček. V rámci společné diskuze se hovořilo nejen o Diecézi litoměřické, ale také dalších tématech zajímajících obě strany. Například o správě a opravách kostelů a jiných církevních památek, které často tvoří kulturní bohatství nejen našeho regionu, ale celé země. Během schůzky se mluvilo rovněž o církevních školách, charitě, hospicích či financování farností.
Diecéze litoměřická je tvořena 384 farnostmi, jež jsou sdruženy do deseti vikariátů. Žije v ní téměř sto šedesát tisíc římskokatolických věřících a na jejím území se nachází 1 135 sakrálních staveb tj. kostelů a kaplí.


Tisková zpráva Odboru kanceláře hejtmana Ústeckého kraje (autor: Ing. Luboš Trojna) + Milena Davídková


Velikonoce 2019: Neděle Zmrtvýchvstání Páně

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta v neděli 21. dubna 2019 o Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.

Bratři a sestry,

opět po roce, právě dnes o velikonočním Božím hodu, se dotýkáme těch pravých kořenů naší křesťanské víry a jsme u jejího pramene. Kristus žije! Z tohoto přesvědčení nás nikdo strhnout nemůže, pokud ovšem se nedáme oklamat líbivějším a populárnějším příběhem, než je ten Ježíšův. Ten je sice plný dramat a zůstávajících nezodpovězených otázek, protože otázek víry je celá řada, a víra v Boha je skutečnou vírou, když si Bůh ponechává některá tajemství pro sebe, aniž by tím ublížil nám, zvídavým lidem, přesto je to příběh krásný a stále přitažlivý. Kristovo spásné, tedy záchranné dílo má velmi napínavý děj, ale je pravdivé, protože nepřikrášlené. Stalo se někdy v celých křesťanských dějinách, a mimochodem to jsou dějiny i našeho života z víry, aby následovníci Krista, muži či ženy, se od tohoto Mistra a Pána odvrátili, protože se jim protivil a příčil se jim styl jeho života a krvavý způsob získání spásy pro nás pro všechny? Nebylo tomu spíše zcela jinak, že totiž ve svých úmyslech obětovat se pro dobro druhých nedosahovali úmyslů Kristových, a to z různých i vysvětlitelných důvodů a překážek, jistě však nikoliv takových, aby byly absolutně nepřekonatelné. Ježíšovy jedinečné výjimečnosti samozřejmě nedosáhneme, ale jsme schopni ji postupně chápat a jeho příkladem života se nechávat ovlivňovat.

Nebýt Ježíše z Nazareta, který, jak připomíná dnešní text ze Skutků apoštolů, kudy procházel, všude prokazoval dobrodiní, a dokonce uzdravoval všechny, které opanoval ďábel, zlý duch, vládce temnoty - žádný roztomilý a nevinný čertíček, který se maximálně ještě v klamavých pohádkách dětem představuje jako neškodný panáček, a nebýt svědectví těch, kteří se s ním po jeho zmrtvýchvstání opakovaně setkávali, nebylo by Velikonoc, resp. Velikonoce by byly, ale jen ty židovské, nikoliv křesťanské. I velikonoční židovské svátky, pamatující na vysvobození Izraelitů z otroctví ke svobodě, přece také vyrůstaly z mimořádného Božího zásahu a působení, ale nedosáhly rozsahu a dopadu novozákonních Velikonoc na štěstí člověka, trvalé radosti pro každou lidskou bytost, ochotnou přijmout toto všechno jako Boží dar.

Druhé dnešní biblické čtení z listu sv. apoštola Pavla Kolosanům nám nabízí přijetí úžasné skutečnosti, bezprostředně se dotýkající kohokoliv z nás. Apoštol mluví o tom, že Ježíš se ocitá po Boží pravici a že náš život je s Ním skrytý v Bohu. Co to reálně znamená? Bez nadsázky lze říci, že tak, jak jsme my zasazeni v tomto pozemském světě, jsme i vklíněni do tajemného, ale opravdového života s Bohem, jsme v Něm skryti, Jím chráněni, jsme v Jeho péči, a to proto, že neseme v sobě víru ve vzkříšeného Krista. Jaká to úleva a útěcha!

Dnešní vpravdě velikonoční evangelium není zatím plné jásajícího "aleluja", denně a vytrvale se opakujícího ve všech velikonočních textech této liturgické doby. U kořene a pramene naší křesťanské víry jistě není zbytečně přítomný zprvu Magdalenin pláč, její rozčarování z prázdného hrobu a naštěstí posléze její prohlédnutí, ani nevadí váhání apoštolů Petra a onoho druhého učedníka, tedy Jana, a jejich opatrné nahlížení do pro ně již uvolněného hrobu, aby nakonec oba dovnitř vstoupili s vědomím, že podobně jako Maří Magdalena musejí z hrobu vyskočit, aby mohli oznamovat každému, koho potkají a ke komu budou posláni, že Ježíšův hrob není poslední tečkou za jeho dílem a životem. Jistě, ještě všemu, o čem věděli z Písma a o čem k nim mluvíval Kristus, nemuseli dobře rozumět, avšak, když uviděli, prohlédli a nebránilo jim to v přesvědčení, že Ježíš musel vstát z mrtvých. Přesně totéž stojí před našima očima, před naším rozumem a naším srdcem, abychom podobně jako sv. Maří Magdalena, sv. Petr i sv. Jan, byť zatím se stejnou opatrností a váhavostí, ale nakonec zřetelně a radostně vyjádřili své křesťanské přesvědčení: Ježíš žije! Aleluja. Amen.

Autor: Milena Davídková


Velikonoce 2019: Bílá sobota, Velikonoční vigilie


Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta při Velikonoční vigilii v katedrále sv. Štěpána v sobotu 20. dubna 2019


Bratři a sestry,

celá liturgie Velikonoční vigilie je protkána několika krásnými myšlenkami: zaprvé to je úvaha o světle, jasu, záři, ohni, jiskře a o všem, co život dává a podporuje. Zadruhé je to meditace o svobodě lidského srdce a konečně zatřetí nám v zamyšlení musí být nastaveno duchovní zrcadlo, abychom viděli, čím jsme a věděli, kým máme jako křesťané v tomto světě být.

Žehnáním velikonočního ohně jsme Vigilii začínali. Je to jistý paradox: žehnáme to, co pálí, spaluje a těžkými požáry mnohdy přináší jen zkázu a i smrt. Má to vůbec smysl? Oheň skutečně spaluje, ale také září, svítí a zahřívá. Kristovou smrtí byly spáleny naše hříchy a viny, byli jsme očištěni, avšak současně jeho zmrtvýchvstáním jsme byli vybaveni pro nový život: máme jako živé lampy svítit v temnotách nejistot a lidského klamání, žel, často tak přítomného v našem světě, a zářit jasnou pravdou o životě a spáse lidí, zahřívat skleslé a beznadějemi unavené naše blízké. Zlo, hřích a smrt nemá definitivní poslední slovo: je to Kristus, kdo nad tím vším zvítězil.

Cesta člověka, rodiny Božích dětí, všech lidí ke svobodě především lidského srdce, je nesnadná a dlouhá. Vyvolený izraelský lid, jak jsme v jednotlivých čteních této velikonoční noci slyšeli, ke svobodě a Bohem pro ně připravené zemi putoval s mnohými oklikami 40 let. Určitě by to stihl mnohem dříve. Časové prodlevy, způsobené nešťastnými vzpomínkami na plné hrnce masa v egyptském otroctví způsobily, že čas putování se protahoval, svoboda a zabezpečení zaslíbené země byla stále daleko, ale Hospodin netlačil, nenutil, nepopoháněl, zbytečně pomalou chůzi lidu respektoval. Svoboda jako Boží dar se totiž nevnucuje, ta se štědře dává a svobodně přijímá. Svoboda lidského srdce je v rukou každého jednotlivce. Jen on sám ji může ztratit a zase objevit a získat. Bůh je svých darech velkorysý!

Velikonoční skutečnosti, totiž ujištění o Ježíšově vítězství a zaslíbení věčného života po smrti člověka vyžadují, aby byly sdíleny s druhými. Nemůžeme být šťastni sami bez druhých. Nelze se těšit z radosti své, aniž bychom cokoliv udělali pro rozmnožení radosti u našich bližních. V onom duchovním zrcadle máme spatřit sebe, jako Kristovi spolupracovníci a spolupracovnice. Zdroj našeho křtu, výkupná Ježíšova oběť a jeho zmrtvýchvstání, je dost hojný, abychom z něj mohli rozdávat druhým a evangelizovat je Kristovým slovem: Vstal jsem, jsem živ, a i vy budete živi! Věřte evangeliu!

Váš + Jan


Duchovní obnova - 6.4.2019 

V areálu Palmé proběhla duchovní obnova pod vedením P. Jacka Kotisze, která se velmi povedla. Děkujeme všem za dobrou přípravu i program.


Svatý otec se setkal s poutníky z litoměřické diecéze

Milena Davídková                                                                                               27.března 2019

Ve středu 27. března 2019 se při generální audienci v Římě Svatý otec František setkal s litoměřickým biskupem Mons. Janem Baxantem a mladými poutníky, kteří s ním přijeli. Bylo osobním přáním Svatého otce se s litoměřickými poutníky vyfotit.

Foto: Vojtěch Alexa  


Noční pouť do Filipova v roce 2019

Foto: J.Černý

V noci z 12. na 13. ledna 2019 se uskutečnila poutní bohoslužba v bazilice Panny Marie pomocnice křesťanů ve Filipově. Poutní bohoslužba začíná tradičně ve 4 hodiny ráno, protože v tom čase se ve Filipově v roce 1866 zjevila nemocné Magdaleně Kade Matka Boží a došlo k okamžitému uzdravení této ženy. Od té doby, ve výroční den uzdravení, putují do Filipova četné zástupy. Letos nemohl na pouť přijet litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, který onemocněl chřipkou, ale zastoupil jej generální vikář Mons. Martin Davídek. Nicméně litoměřický biskup pro tuto pouť v roce 2019 napsal kázání v českém a německém jazyce, které pak Mons. Davídek přečetl. Poutní slavnost, na níž dorazili poutníci nejen z českých zemí, ale i z Německa a jiných míst, byla zakončena v ranních hodinách. 

Dominik Faustus                                                                                                      14.ledna 2019 


Kostelem v děčínské Křížové ulici se nesla Rybova mše

  2018

Ve zcela zaplněném kostele Povýšení svatého Kříže ji ve středu dopoledne zahrál a zazpíval Příležitostný orchestr a sbor pod vedením dirigenta Pavla Jiráska.
Všem kteří se podíleli na přípravě i účinkujícím moc děkujeme za krásný zážitek.

Rybova mše v kostele Povýšení svatého Kříže v Děčíně. | Foto: Deník / Alexandr Vanžura


Dovoluji se připojit ke gratulaci a děkuji za 40 let Vaší práce která byla oceněna v roce 2015 Mons. Janem Baxantem .            

(8. prosince 1978 byl Kapitulní konzistoří v Litoměřicích předán jmenovací dekret regenschoriho)  

 


Adventní koncert č.329 - v kostele sv. Václava a Blažeje 2.12. 2018

+

Adventní koncert - "Ve světle hudby" v kostele PSK 1.12. 2018


Mohu potvrdit, že to byl krásný zážitek. Všem účinkujícím a pořádajícím velké díky.

Foto: J.Záhora st.


Setkání pastoračních asistentů v Litoměřicích

Foto: Dominik Faustus 

Ve středu 14. září 2018 se od 10 hodin uskutečnilo setkání pastoračních asistentů litoměřické diecéze na které přijeli převážně pastorační asistenti ze západní části diecéze. Setkání začalo mší svatou v kapli Nejsvětějšího Srdce Páně v Diecézním domě kardinála Trochty, kterou sloužil generální vikář Mons. Martin Davídek. Poté proběhla přednáška probošta litoměřické kapituly J.M. can. Jiřího Hladíka, O.Cr. na téma liturgie a pastorační zkušenosti. Před obědem generální vikář promluvil o zkušenosti z konference o fiskálním managementu amerických diecézí, která se konala v září tohoto roku ve Phoenixu v Arizoně. Setkání bylo zakončeno obědem v Biskupském pivovaru na Komenského ulici č. 4. 

DLTM web


Biskupství litoměřické získalo ocenění v anketě 

"Srdcař Litoměřic"

Foto: Martin Davídek 


V úterý 6. listopadu 2018 bylo v litoměřickém hradu v rámci 1. ročníku ankety "Srdcař Litoměřic" oceněno také Biskupství litoměřické za nezištné aktivity, které dlouhodobě odvádí ve prospěch města a jeho obyvatel. Spolu s dalšími šestnácti "Srdcaři" převzal ocenění a květiny z rukou starosty Ladislava Chlupáče a tajemníka městského úřadu Milana Čigáše za biskupství generální vikář Mons. Martin Davídek. Jedná se o ocenění za dlouholetou finanční podporu a skutečný zájem o dění v hospici a konkrétní lidské příběhy.

Podpora Hospice sv. Štěpána, mateřských škol, organizací, které pomáhají lidem se zdravotním postižením, to jsou jen příklady nezištných aktivit litoměřických "Srdcařů". Hlasování probíhalo na webových a facebookových stránkách města, kde bylo zaregistrováno cca 670 hlasů.

Slavnostní večer se konal ve spolupráci s neziskovými organizacemi, jako je Hospic sv. Štěpána, Diakonie ČCE, Diecézní a Farní charita, Černí koně, Kinoklub Ostrov.

Zdroj: www.litomerice.cz


Promluva Mons. Baxanta při slavnosti Všech svatých v Litoměřicích

Promluva biskupa Mons. Jana Baxanta ve čtvrtek 1. listopadu 2018 při poutní slavnosti v děkanském kostele Všech svatých v Litoměřicích:

1. čtení: Zj 7,2-4.9-14
2. čtení: 1 Jan 3,1-3
Evangelium: Mt 5,1-12a

Bratři a sestry,

snad jsme všichni při poslechu dnešního prvního čtení z knihy Zjevení sv. Jana měli stejný první dojem a stejnou myšlenku: nebe existuje a není prázdné. Zní to jako něco zcela samozřejmého, ale není to zase až tak běžné konstatování v každodenní mluvě a konverzaci i nás křesťanů! Dle mého mínění bychom právě my měli více uvažovat o skutečnostech sice neviditelných, ale jsoucích a potvrzených samotným Kristem. Nebe, to není výplod náboženských blouznivců. Nebe je realita, Pánem Bohem dobře zabezpečená, protože ničím a nikým neohrožená, mající svou biblickou paralelu v pojmu "domácnost", resp. domov, dokonce "věčný domov". Nebeská domácnost či nebeský domov není vznešené charitativní zařízení, kam třeba i s noblesou odkládáme své drahé zemřelé a kde se snad i my jednou uložíme po prožitém pozemském životě. Nebe, do kterého nám Ježíš Kristus svou smrtí a vzkříšením zajistil vstup, je Boží prostředí pokoje, lásky, štěstí a setkání. Nebe lze přirovnat k obydlenému Božímu domu, v němž je dostatek místa pro každého z nás. Vzpomeňme si na Ježíšovo slovo: Odcházím, abych vám připravil místo, ale jednou opět přijdu a vezmu si vás k sobě, abych parafrázoval Spasitelovo ujištění. Nebeský Boží dům nejen že má dostatek místa i pro každého z nás, ale už nyní jsou pro nás místa připravována, a to Kristem, spolehlivým a dokonalým domácím pánem. Ano, nebe existuje, žije svými obyvateli a je tam na nás pamatováno.
Ve druhém čtení dnešní slavnosti nás může zaujmout věta, kterou jsme jistě tolikrát slyšeli a snad ne vždy dostatečně promysleli: "Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé." Zní to docela tajemně a současně lákavě. Co se stalo se všemi svatými, jak jsem výše již naznačil, obyvateli Božího domu? Prošli nějakou mystickou, duchovní, existenciální proměnou? Ve věčném nebeském domově se Boží dítě ztratí, aby nalezlo něco zcela nového a zatím pro nás neznámého? Skutečně, nutno potvrdit, že mnoho neznámého nám stále zůstává, už také proto, že prostě klíče od nebeského domova ve svých rukách nemáme a režim v něm panující my lidé neovlivňujeme. Platí tam Boží pořádky, které se přijímají a z jejichž přijetí mají všichni nesmírný užitek. Přesto nás však stále zajímá ono konstatování sv. Jana, že "není ještě zřejmé, čím jednou budeme". Pokusme se hledat možná vysvětlení způsobem nám vlastním, tedy lidským. Dítě za normálních a všeobecně uznávaných pravidel se jednou stane nepominutelným dědicem po svých rodičích. V nebi se ovšem nečeká na smrt těch, kteří by svým dětem, tedy dědicům, tak uvolnili dědictví. Boží dítě v nebi není šťastné jen tím, co by získalo od svých rodičů, má účast na životě věčném, jenž nekonečně svou hodnotou převyšuje jakýkoliv dědický zisk. Čím tedy opravdu budeme? Čeho se bude týkat ona hluboká proměna? Poznáním, viděním Boha takového, jaký skutečně je. Ano, víme, že vidět Boha znamená zemřít. V nebi se ale už neumírá. Tam se nazíráním Boha Boží dítě stává vidoucí dospělou bytostí, o níž ještě nám není všechno řečeno, ale řečeno bude. Není nám to zatím jasné, ale jasné to bude, není to ještě zřejmé, ale zřejmým se to určitě stane. Svým způsobem i toto zjištění třeba jediného aspektu nebeského prostředí v nás touhu po nebi probouzí.
Slova dnešního evangelia - blahoslavenství, v souvislosti s dnešní slavností Všech svatých, mají větší ambici než jen tu, že tato Ježíšova úchvatná zaslíbení budoucího nebeského stavu platí pro nás a jedině pro nás. Vrátíme-li se k dnes použitému podobenství o nebi jako o obydleném domě s dostatkem míst pro nás a pro další nově příchozí, pak je nasnadě, a dokonce nutné počítat i s tím, že v jednom nebeském domě budeme mít takové sousedy, o kterých bychom si to nikdy ani nepomysleli, že by se jimi jednou stali, že bychom s nimi sdíleli domov pod jednou střechou. Konkrétně řečeno: chudoba druhých nemusí být našim očím známá, pláč, ten upřímný a nehraný, je pláčem srdce, neslyšíte jej, Boží obdarovávání je vždy tiché, hlad a žízeň po spravedlnosti není provázeno halasem a mečem, milosrdné a čisté duše mívají nezkalený výhled do světa lidí, tvůrce pokoje tvoří, nebourá, pro Pána Boha se nechá i pronásledovat. Velmi doporučuji, abychom se snažili v prostředí, ve kterém žijeme, rozpoznávat, vyhledávat, objevovat a propojovat všechny, u nichž zjistíme alespoň nepatrnou známku výše uvedeného, odpovídajícího povaze blahoslavenství.


Jáhenské svěcení Ing. Václava Nováka v Mladé Boleslavi

V sobotu 15. září 2018 vysvětil na jáhna v arciděkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mladé Boleslavi Mons. Jan Baxant Ing. Václava Nováka. Jeho jáhenským působištěm se stane Ústí nad Labem. 

Foto: Jana Chadimová (Člověk a víra) 


Koncert 5.9. 2018 Martin Maxmilian Kaiser - varhany, Jan Verner - trubka v kostele  Povýšení svatého Kříže


I přes nemalé potíže způsobené rozeschnutím dřevěných součástí nástroje (vlivem vysokých teplot), který se "zatáhne" až se zvýší vlhkost vzduchu a klesne teplota, proběhl koncert úspěšně. Všem účinkujícím děkujeme.

Autor: J.Záhora st.


Změny ve farnosti Benešov nad Ploučnicí

Stávající vikář R.D. Vojtěch Suchý odešel do rodného Brna a jím spravované a obhospodařované Farnosti převzal nově příchozí P. ThLic. Ing. František Hylmar z Tovaryšstva Ježíšova (SJ). Otec Hylmar přebírá KZŠ Nativity jako její prezident, kde bude působit i jako pedagog. 

Přejeme hodně úspěchů novému P. ThLic. Ing. F. Hylmarovi a odchozímu R.D. Vojtěchu Suchému hodně spokojenosti v novém působišti. 


Pochod fara Děčín - fara Bělá

2018

foto: J.Černý

Moc pěkný zážitek pro děti i dospělé, připravila paní J. Skřivánková a ostatní její pomocníci. Moc všem děkujeme za krásnou neděli.

(MO KDU-ČSL Děčín a Farní úřad Děčín) 


Biskup Jan Baxant navštívil skautský tábor ve Zbýšově

V neděli 26. srpna 2018 odpoledne navštívil litoměřický biskup Mons. Jan Baxant skautský tábor ve Zbýšově u Čáslavi. Mnozí z přítomných skautů jsou zároveň také ministranty a s panem biskupem se setkávají při bohoslužbách. Proto jej rádi pozvali také na návštěvu svého letního tábora na vodě.
Foto: skautský oddíl 


V neděli 15.7.2018 byla v Jílovém u Děčína, v kostele Nejsvětější Trojice udělována svátost biřmování, kterou celebroval  Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický.

Biřmovaným přejeme, aby se drželi vytrvale cesty víry a měli pevnou naději v Pána


 Momentky z koncertu 10.7. v chrámu PSK.

 Koncert zahájila paní Petra Nedvědová z děčínského zámku a pak již nastoupili hostující umělci dr. Tomáš Thon - varhany, Pavel Hromádka - sopránová trubka a Dušan Foltýn - hoboj. Zazněly nejnovější objevy i neznámá díla zejména barokních autorů, kterak je v mnoha archivech vyhledal a zaranžoval kolega PhDr. et MgA. Tomáš Thon (Opava). Fantasticky zněl v chrámovém prostoru hoboj prof. Dušana Foltýna z ostravské Univerzity a trubka MgA. Pavla Hromádky z Hudby Hradní stráže a Policie ČR (Praha).

Závěrečný přídavek Ave Maria byl věnován MUDr. Pavlu Čejkovi.

Autorem:  Jan Záhora st.


Pouť v kostele Navštívení Panny Marie v Křešicích

V neděli 8. července 2018 se konala tradiční pouť v Křešicích. Nádherně květinově vyzdobený kostel Navštívení Panny Marie byl, jako každoročně, zaplněn do posledního místečka. Slavnostní mši svatou celebroval litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.

Foto: Dominik Faustus


Filipovský sborník byl slavnostně představen veřejnosti

V neděli 8. července 2018 byl ve filipovské bazilice v rámci koncertu duchovní hudby veřejnosti slavnostně představen sborník z konference ke 150. výročí filipovského poutního místa.

V září 2016 se jako jedna z akcí k uvedenému výročí konala v Krásné Lípě a Filipově mezinárodní konference kladoucí si otázky související se vznikem a trváním tohoto mariánského poutního místa. Zazněly příspěvky hodnotící uzdravení Marie Magdaleny Kade z 13. ledna 1866 z historického, medicínského i teologického hlediska, další přednášející vystoupili s tématy stavební historie baziliky či jejího liturgického významu a opomenuta nebyla ani řeholní společenstva spravující poutní místo. Zvláštní pozornosti se dostalo také zhodnocení role Filipova v rámci česko-německých vztahů zvláště po roce 1945.
Všechny tyto příspěvky v tištěné podobě obsahuje také zmíněný sborník. Ten je pojat kompletně v česko-německé podobě - každý příspěvek byl otištěn ve svém originálním jazyce a následně je ve sborníku uveřejněn i jeho překlad do němčiny, případně do češtiny. Vedle textů z konference byla do sborníku pojata i edice původních akt biskupské komise, která zkoumala uzdravení Marie Magdaleny Kade. Tento unikátní a dosud jen dílčím způsobem známý a využívaný pramen obsahuje autentická svědectví o událostech 13. ledna 1866 a přibližuje tak samotné počátky filipovského poutního místa. V edici je publikován původní německý text, který je opatřen paralelním současným českým překladem.
Sborník "150 let Filipova. 150 Jahre Philippsdorf", který představuje sumář poznatků o počátcích a vývoji filipovského poutního místa i o proměnách jeho významu v dějinách, vydalo Biskupství litoměřické ve spolupráci s nakladatelstvím Pavel Mervart za podpory Česko-německého fondu budoucnosti

Slavnostní představení sborníku veřejnosti proběhlo v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově v neděli 8. července 2018 v rámci koncertu Dagmar Zelenkové (soprán) a Václav Krahulíka (varhany), který je součástí XII. ročníku cyklu Varhanní duchovní hudba ve Filipově, a to za účasti více jak 200 osob. O sborníku promluvili generální vikář litoměřické diecéze Mons. Martin Davídek a archivář Biskupství litoměřického Mgr. Martin Barus, který je editorem představované publikace.

Sborník, čítající více než 700 stran, bude možné zakoupit (za 490 Kč, resp. 20 €) na recepci Biskupství litoměřického, ve filipovské bazilice, rumburské Loretě a dále v e-shopu nakladatelství Pavel Mervart i knihkupecké síti Kosmas.

Milena Davídková                                                                                                  10.července 2018


Mezinárodní den dětí

3.6. 2018 proběhla oslava Mezinárodního dne dětí, za dobrého počasí a hojné účasti soutěžících.   Poděkování patří všem, kteří se podíleli na organizaci dětského dne, zvláště pak paní  J. Skřivánkové.

Organizátoři: KDU-ČSL,  farnost Děčín 1


Noc kostelů 2018: Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala organizačním týmům za výbornou práci při přípravě Noci kostelů, za rozmanitost nabídnutých programů a především také za nadšení, které do své práce vložily a předaly všem příchozím. Tím, že věnovaly této akci svůj čas a energii, přispěly k naplnění jejího cíle - přiblížit lidem křesťanství.
Veliké poděkování patří také návštěvníkům, díky nimž má tato Noc vždy krásnou a nezaměnitelnou atmosféru. Jejich radost se pak přenáší i na nás, na pořadatele.
Již nyní se těšíme na setkání při dalším ročníku Noci kostelů!

Kristýna Solničková, koordinátorka Noci kostelů v litoměřické diecézi


Statistika návštěvnosti Noci kostelů 2018:

- kostel sv. Václava a Blažeje: 588 vstupů

- chrám Povýšení sv. Kříže: 633 vstupů

Noc kostelů 2018: Poděkování

I za naší farnost se připojuji k poděkování paní K. Solničkové.

Díky Všem za váš čas a energii věnovanou Noci kostelů.

J.Černý


Nové osvětlení v kostele sv. Václava a Blažeje

Květen 2018:

 bylo nainstalováno nové osvětlení a to tří LED reflektorů 200W místo 1000W halogenů, které instaloval p.Jan Záhora st.. Tomu patří velký dík a také našemu faráři R.D. Mgr. Tomáši Kubovi za nápad a investici do moderního osvětlení.



Mimořádné úterý na Biskupském gymnáziu ve Varnsdorfu

Tomáš Jakoubek 25.dubna 2018

Je úterý 17. dubna 2018. Svěží jarní ráno jako by chtělo studenty i učitele přicházející do školy vybavit energií a optimismem pro tento mimořádný den. Před osmou se hlavním vchodem, který je dnes mimořádně celé dopoledne odemčený, trousí postupně dvacet páťáků v doprovodu rodičů nebo i bez nich na druhý termín přijímacích zkoušek. Je to jejich druhý pokus, tak už nejsou tak vyjukaní jako padesátka jejich vrstevníků, která tudy procházela na první termín o pár dní dřív. Hlásí se nám jich letos opravdu hodně, máme z nich radost.

Budoucí primáni jsou však v roli předskokanů očekávané milé návštěvy dnešního dne. Je symbolické a milé, že právě tento den si vybral otec biskup Mons. Mgr. Jan Baxant, aby přijal pozvání ředitele gymnázia ing. Bc. Jiřího Jakoubka k návštěvě školy, kterou Litoměřické biskupství zřídilo a provozuje. Návštěvy otce biskupa Jana na gymnáziu jsou vždy okořeněny slavnostní atmosférou očekávání, která začíná v ředitelně a šíří se celou školou, ať už to bývá na začátku školního roku, kdy nám náš duchovní otec přijíždí požehnat do nového školního roku, nebo jako dnes pozdravit a povzbudit nás v průběhu náročné práce ve finální fázi mezi přijímačkami a maturitou.
Program návštěvy byl jednoduše bohatý a dal se pojmenovat jediným slovem - setkávání. Otec Jan prošel třídami, oslovil primány, popřál štěstí maturantům, nakoukl do výuky kvintánů i septimánů. Nenechal si ujít svou oblíbenou francouzštinu a při té příležitosti ho kroky zavedly do školního klubu, který je určený především pro volný čas a relaxaci, ale z důvodu nedostatku prostoru se tu učí i cizí jazyky. Důležitou chvíli bylo setkání s učiteli. Nikdo jiný nás neoslovuje tak tradičně uctivě. Milé paní profesorky a páni profesoři. Pár slov, ze kterých vyzařuje obrovská úcta k naší práci. I následující laskavá slova plná naděje a porozumění jsou vzpruhou pro náš každodenní střet tradičních hodnot, které se snažíme svým žákům předat, a podivného světa kolem.
Je nám velkou odměnou, že otec biskup Mons. Mgr. Jan Baxant na závěr své návštěvy konstatoval, že ho oslovila přirozená, přátelská a vstřícná atmosféra školy, ve které se mohou naši žáci rozvíjet a vzdělávat.
Mgr. Martina Janáková


Kostel ve Hřensku

Kostel svatého Jana Nepomuckého získalo Hřensko na začátku roku bezúplatným převodem od církve. Záměry obce jsou jasné - co nejdříve se pustit do oprav. "Už jsme podali žádosti o dotace na opravy střechy, okapů a zvonice. S tím bychom chtěli začít ještě letos," nastínil nejbližší plány s kostelem starosta Hřenska Zdeněk Pánek.
Zdroj: https://decinsky.denik.cz/zpravy_region/foto-kostel-v-hrensku-prokoukne-opravi-ho-obec-20180406.html


1. neděli adventní,
program DPS, rozšířený o Pěvecký sbor ZUŠ,
byl důstojným zahájením adventního času v Děčíně. Pan sbormistr vložil
do dramaturgie i skladby, se kerými vystupují ve světě a které báječně
zapadly do adventní atmosféry: Little Jazz Mass B.Chilcota s doprovedm
kláves, basové kytary a bicích, kdy posluchač se mohl přenést do
amerických bohoslužeb a jejich společenství. Obrovský aplaus získal Aleš
Štekláč za Dobytí ráje od Vangelis. 
Zdraví J.Záhora st.


Poutní mše a žehnání zvonu pro baziliku v České Lípě

Po 75 letech se z baziliky minor Všech svatých v České Lípě opět ozve zvon. Při poutní slavnosti v neděli 29. října 2017 jej požehnal litoměřický biskup Jan Baxant.

Pochází z kostela v Michalovicích u Mladé Boleslavi a podle slov diecézního kampanologa Radka Rejška se jedná o cenný zvon z první poloviny 16. století, zvukově velice hodnotný. Pojmenován byl "Maria a sv. Václav".

Zvon pochází z dřevěné zvonice při kostele sv. archanděla Michaela v Michalovicích. Odtud byl v roce 1893 sejmut a přemístěn do nově přistavěné západní novorománské kostelní věže. V roce 2012 byl přemístěn do kostela sv. Kříže v Bělé pod Bezdězem a uložen v předsíni. Původní záměr instalovat jej v tomto kostele se totiž nezdařil pro nedokonalý souzvuk s původními zvony.

Římskokatolická farnost Bělá pod Bezdězem letos v dubnu zvon darovala českolipské farnosti pro baziliku Všech svatých, kam byl po nutných úpravách zvonice a odborném restaurování zvonařskou dílnou Rudolfa Manouška převezen. Váží přes 700 kg a odlit byl zvonařem Tomášem Litoměřickým v roce 1521.

Bazilika Všech svatých přišla poprvé o své zvony v první světové válce, po jejím skončení byly nahrazeny novými. Během druhé světové války pak přišla o zvony znovu.

Darovaný zvon bude do věže baziliky instalován v nejbližších dnech.

Autor: Jana Michálková



V neděli 15.10. popřáli naše farnice a farníci našemu duchovní pastýři RD Mgr.Tomáši Kubovi k jeho významnému životní jubileu 60ti let. Přejeme mu pevné zdraví a hojnost Božího požehnání. 

Foto: J.Záhora Text: J.Černý


Litoměřický biskup Jan Baxant oslavil 69. narozeniny

Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, oslavil v neděli 8. října 69. narozeniny.

Přejeme otci biskupovi pevné zdraví, hojnost Božího požehnání .


8. října 2017 v chrámu Povýšení sv. Kříže proběhla za účasti otce biskupa Jana Baxanta slavnostní česko-německá bohoslužba.

- Hlavní varhaník: Gunter Barwig, Freiburg

- Tenor solo: Marcus Kampf


Autor: J. Záhora st.


Svěcení kostela sv. Martina v Markvarticích 23.září 2017

S velkou radostí ze zdařilého Božího díla a s velkou vděčností všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli pozvednout z prachu země ruinu kostela sv. Martina v Markvarticích a důvěřovali, že se kostel podaří zachránit oznamujeme, že dnes obnovený a znovuzrozený kostel sv. Martina otevřel své brány poutníkům ke slavení mše svaté po vice než padesáti letech.
Koncelebrovaná mše svatá, celebroval Mons. Alois Kottgasser, emeritní arcibiskup salzburský, Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, Mons. Martin Davídek, generální vikář litoměřické diecéze. Hlavní celebrant posvětil kostel, který povstal z trosek a nový koncelebrační oltář. Liturgii doprovázel chrámový sbor Musica Animata z Třebíče pod vedením Karla Tomka.

Foto: J.Černý


Poutní mše svatá, která se konala 10.9.2017 v kostele Povýšení sv. Kříže celebroval Mons. ICLic. Mgr. Martin Davídek - generální vikář

Foto: Petr Skala


Pochod fara Děčín - fara Bělá

Pěkný zážitek , který převážně připravila paní J.Skřivánková a zato jí velké díky.

(MO KDU-ČSL Děčín a Farní úřad Děčín)

Foto: J.Černý


Náš farník Danek Rychnovský 14 let se ve dnech 14.8. 2017 do 19.8. 2017 zúčastnil varhanického
kurzu, pořádaného farníky z Tachova - paní Vokatou. Během kurzu se Danek
věnoval improvizaci, doprovodu při liturgii a vše ohledně tohoto nástroje.

Velmi oceňuji zájem a píli Danka Rychnovkého a přeji hodně úspěchů k této bohulibé činnosti.

Autor: Stanislav Rychnovský 


Koncert 8.8.2017

8.8.2017 chrám Povýšení sv. Kříže.

Aneta Schwarzová - soprán

Petr Čech - varhany


Autor: J. Záhora st.


Varhanní koncert 

       4.7.2017  děkanský kostel Povýšení sv. Kříže       

                                    MgA. Pavel Černý




Kostel v Děčíně-Podmoklech má nový zvon

O svátku Panny Marie Fatimské v sobotu 13. května 2017 požehnal generální vikář Mons. Martin Davídek v kostele sv. Františka z Assisi v Děčíně-Podmoklech nový zvon. Jeho jméno REGINA ANGELORUM (Královna andělů) bylo podle slov tamního faráře R.D. Františka Jiráska vybráno ve spojitosti se sv. Františkem, který měl úzký vztah ke kostelíku Panny Marie Andělské. Zvon je dílem zvonařské dílny Petra Rudolfa Manouška ze Zbraslavi. Za poslední dva roky je to druhý nově odlitý zvon pro tuto farnost, další byl pak zrestaurován.

autor: Jana Michálková 15.května 2017


7.5.2017

Návštěva při mši svaté v kostele Povýšení sv. Kříže- patera Ludwiga Stegla, nyní z Magneburgu.

Před skoro třiceti lety se zúčastnil slavnosti, kdy rod Thun-Hohenstein dovezl obraz Zvěstování Páně (levý boční oltář), který zde byl před válkou a Thuni těsně před odsunem (již z Jílového) předali obraz k restaurování. Potom, když se režim uvolnil po roce 1990, rod Thunů splnil odkaz svého děda, že "až bude Československo svobodné, přeji si, aby se obraz navrátil na místo svého původního určení". Což se také stalo, přitomen krom pana biskupa Mons. Josefa Koukla byl i starosta ing. Zdeněk Kropáček. Pater Ludwig Stegl již sloužil mši svatou v pátek u sv. V+B

Na snímku zleva jsou: ThMgr. Antonín Vlas , páter Jirásek za ním stojí kněz z Nordlingenu, biskup Koukl a páter Stegl.

Informace poskytl: J.Záhora st.


14.04.2017  proběhla pobožnost křížové cesty s generálním vikářem Mons. Martinem Davídkem v poutním areálu Kalvárie v obci Ostré u Úštěka.

Zpětná montáž zvonů Dne 16.03.2017 byla provedena zpětná montáž zvonů, která proběhla v kostele Povýšení svatého Kříže .  Zvon MĚSTO DĚČÍN má elektrické zvonění na systému "plovoucího" elektromagnetu (firma MOVOTRON), což je nejšetrnější způsob odbíjení. Řízeno DCF 77,5 kHz (možnost zapínání i přes GPS a mobilní telefon).
Další řízení je přes digitální časový spínač, pater Tomáš stanovil
pravidelné zvonění po-ne 12:00 - 12:02. Manuální řízení je přes spínač a
klíček FAB a je možno zvon uvést do provozu kdykoliv. Druhý zvon z 15-16
stol. neznámého zvonaře je zavěšen na stejné stolici jako nový zvon, ovládání
je ruční (provazem). Sanctusník nad sakristií (zvonař Lissiack) je plně
funkční, ovládání provazem ze sakristie. A poslední zvon z r. 1850
zvonaře Pernera bude koncem dubna umístěn na jižní terase (vinici)
děčínského Zámku, ustaven bude na ručně tesané stolici se stříškou.
Srdcem zvonu si tam budou moci návštěvníci zazvonit.
Pán Bůh zaplať za toto celé dílo !


J.Záhora st.


Mons. Martin Davídek

generální vikář Biskupství litoměřického.


Narodil se 31. 12. 1966 v Praze,  tímto se za naší farnost  připojujeme k přání  Božího požehnání, zdraví a štěstí


3.12.2016 se uskutečnila poutní mše svatá v kostele sv. Františka Xaverského v Bělé s doprovodem děčínského chrámového sboru.


27. listopadu 2016 se uskutečnil tradiční Adventní koncert v chrámu sv. Václava a Blažeje který obohatil, Pěvecký sbor Pomněnky ZUŠ Děčín pod vedením Markéty Bednářové, Pěvecký
sbor Gymnázia Děčín pod vedením Lenky Holubcové a Děčínský pěvecký sbor pod vedením Jiřího Holubce. Jako sólisté vystoupili Iva Šulcová a Iva Hančová klavír, Dimitruela Vráželová soprán, Aleš Štekláč bas a Jan Záhora ml. varhany. Umělecké vedení a sbormistr Prof. Paed.Dr. Jiří Holubec.

Jan Záhora st., regenschori Farnosti Děčín I


Svěcení zvonů 2016

Nový zvon města Děčína a restaurované původní zvony

26.11.2016 v kostele u sv.Kříže byl vysvěcen jeden nový a původní opravené zvony litoměřickým  biskupem Mons. Janem Baxantem, za účasti primátorky Marie Blažkové, kněze R.D. Mgr. Tomáše Kuby  a ostatních. Také velmi pěkné hudební vystoupení měli Jakub Phan, žák Základní umělecké školy a Sestry Andělovy - Angelic Project .

Nově odlitý zvon  bude zavěšen ve zvonici chrámu Povýšení sv. Kříže v Děčíně I. Tento zvon si objednalo město Děčín jako náhradu za nejstarší zvon z 15. století (nesignován). Důvodem pořízení byl zvukový nesoulad obou zvonů /528Hz:642Hz/. Tento nejstarší zvon byl po válce dovezen ke sv. Kříži jako náhrada za rekvírované čtyři zvony z roku 1927

Základní parametry nově odlitého zvonu: hlavní nárazový tón e2 (642 Hz), spodní průměr 610 mm, hmotnost 134 kg, rok odlití 2016, zvonař Petr Rudolf Manoušek + Eijsbouts, zvonára ASTEN (Nizozemí). Kované obuškové srdce je uloženo na kůži s pojistným plechem (Zvonárna Zbraslav). Valivá ložiska s přesnými čepy jsou uložena v litinových tělesech. Upevňovací prvky jsou ručně kované (zvonař Fiala). Zvon po zavěšení je opatřen elektromagnetickým zvonícím strojem MOVOTRON od belgické firmy Campa. Na čepci obvodu zvonu je ornamentální pás, znázorňující labskou kotlinu a vystupující kopce. Zvon nese nápis MĚSTO DĚČÍN, pod ním je heraldický plastický znak města Děčína (lev svírající parmu).

Jan Záhora st., regenschori Farnosti Děčín I


17.11.2016

Proběhla akce "Tvořivé dopoledne" kdy se na faře DC1 sešlo hodně dětí, které tvořly dárečky . S podporou ing. J.Skřivánkové a ostatních byla akce dobře zajištěna. Děkujeme všem kteří se na akci podíleli.


19.11.2016

Pouť na Jalůvčí k Panence Marii proběhla za ne příliš dobrého počasí, ale svůj účel splnila

19.11.2016 - Jalůvčí
19.11.2016 - Jalůvčí

Nad děčínskými Podmokly budou opět znít zvony. Ve středu 12.10.2016 dopoledne totiž vytáhl jeřáb do zvonice kostela svatého Františka z Assisi dvojici zvonů. Větší z nich váží více než 120 kilogramů.

Foto: Deník/ Luděk Stínil
Foto: Deník/ Luděk Stínil

Podrobnosti v odkazu níže.


9.10.2016, proběhlo u sv. Františka v Podmoklech nové svěcení zvonu, které provedl biskup litoměřický Mons. Mgr. Jan Baxant.


V sobotu 08.10.2016 se v Děčíně uskutečnilo organologické setkání odborníků a
vědců, kteří formou přednášky a následné prezentace zhodnotili technické
a zvukové parametry nástrojů Feller a Rieger. Setkání zorganizoval
prestižní časopis Varhaník ve spoluporáci s litoměřickou Diecézí, akci
moderoval Mgr. Radek Rejšek, profesí redaktor Českého rozhlasu, stanice
Vltava; a též organolog a kampanolog litoměřické Diecéze. Krom jiných se
přednášky zúčastnil i Dr.et Ing. Martin Maxmilian Kaiser a umělecké
prezentace se ujal pražský virtuos a pedagog MgA. Přemysl Kšica.
Odborníky bylo nyní jednoznačně prokázáno, že volba varhanářů, kteří o
děčínské nástroje pečují, byla více než správná. Ať jde o Borise
Mettlera, Evu Urygovou, Zdeňka Henycha, Petra Nožinu, Jana Otcovského, a
to vše pod vedením varhanáře Ivana Boka. V minulosti to byl starý
varhanářský praktik pan Joachim Žur, v jehož šlépějích pan Bok nyní jde.
Děčínské varhany jsou m.j. zásluhou prof. Jaroslava Tůmy nyní známé
nejen v Česku, ale i ve světě. Což je pocta nejen pro Farnost Děčín 1,
ale i pro samotné město.
J.Záhora st.


18.09. 2016 Bohosudov, bazilika Panny Marie Sedmibolestné, proběhla poutní mše Sv. , hlavní celebrantem Mons. Pavel Posád, světící biskup českobudějovický.
Miloš Bok: Missa solemnis - provedení u příležitosti 30. výročí od premiéry. Byl to nádherný zážitek a tak mohu doporučit.


Nový generální vikář litoměřické diecéze

Novým generálním vikářem litoměřické diecéze je R.D. Martin Davídek, biskupský vikář pro pastoraci a sídelní kanovník litoměřické katedrální kapituly. Diecézní biskup Mons. Jan Baxant oznámil jeho jméno v úterý 22. června 2016 při mši svaté v kostele Všech svatých v Litoměřicích. Úřad generálního vikáře litoměřické diecéze bude vykonávat od 1. července 2016.

R.D. ICLic. Mgr. Martin Davídek

17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu

V kostele sv. Václava a Blažeje byl zahájen 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu, na kterém se podílejí města Děčín, Česká Kamenice, Krásná Lípa, Rumburk, hřensko, Janov, Arnoltice, Růžová a německá Pirna a Bad Schandau.
Slavnostního zahajovacího koncertu byla přítomna primátorka města Děčína Marie Blažková, její náměstek Jiří Anděl a zastupitel Pavel Sinko. Za jmenované obce byly přítomny paní starostky.
Zvláštní pozornost zasluhuje přítomný president Svazu hudebníků ČR Miloslav Zelenka, který na dramaturgii pracoval dva roky (je to děčínský rodák a kamarád).
Účinkoval Dechový kvintet Ústřední hudby Armády ČR

    hoboj: npor. Rudoilf Musil; flétna: nprap. Pavel Táborský; klarinet B: npor. Martin Beneš; fagot: nprap. Ladislav Martínek a lesní roh: npor. David Prchlý, který je zároveň uměleckým vedoucím tohoto tělesa. Spoluúčinkoval Děčínský pěvecký sbor (45 členů), sbormistr prof. Jiří Holubec; sóla Milan Suchánek, Jan Záhora ml., Aleš Štekláč, Dimitruela Vráželová; klávesový doprovod Iva Hančová a Jan Záhora ml. Takže naše chrámy žijí !
     Zdraví J.Záhora st.


    NOC KOSTELŮ 2016

    Dne 10.06.2016 proběhla akce Noc kostelů v naší farnosti, na které o místních varhanech velmi zajímavě přednášel p. Jan Záhora st.. Dále byla i zajímavá prohlídka zvonice v kostele sv. Václava a Blažeje. Všem kteří se podíleli na přípravě a průběhu této akce, patří dík

    Dr.ing.Martin Maxmilian Kaiser - varhanní koncert hudby francouzských symfoniků. Vystoupení sboru  SaH Děčín umělecká vedoucí mgr. Jana Štrbová


    Dne 20.5.2016 proběhla prohlídka zvonů umístěných na levé zvonici západní strany chrámu Povýšení sv. Kříže. Prohlídky za Magistrát (vlastníka objektu) se zúčastnila paní Pavla Gregorová ze Správy místního hospodářství a majetku města Děčína, a přední český kampanolog Mgr. Radek Rejšek. Předmětem byla návaznost na mou Zprávu z roku 2008, která dokumentuje zvony ve Farnosti Děčín I. Od roku 1995 platí přísný zákaz zvonění z důvodu nebezpečného zavěšení (koroze závěsných prvků), které vydal tehdejší pater Pavel Procházka na základě fyzického posouzení.

    p.s.
    Po jejich ohledání se ukázalo, že severní zvon je úplně jiný než z dodávky v roce 1927 a sice že je starší.

      Autor: Jan Záhora st



    14.7.2016 proběhla demontáž zvonů chrámu Povýšení sv. Kříže. Sejmuté zvony byly naloženy a odvezeny k restaurování  Zvonařskou dílnou pana Petra Rudolfa Manouška.