Varhany

Varhaníci v Děčíně 1

Podle farních záznamů, které jsou k dispozici, ve Farnosti Děčín 1 - Děkanství, zde působili:


jméno       povolání      kde         funkce              kdy                   pozn.


pan Rek - učitel      sv. Kříž    regenschori    před r. 1945       sdělení MUDr. Engerharta

Vojtěch Bartoš        jezuita    sv. Václav    regenschori po r. 1946           záznam 1).

Václav Bárta       ?     sv. Václav    varhaník    1946 - 1949         záznam

František Preisler  drogista    sv. Kříž         varhaník 1949 - 1955       záznam 2).

Jaroslav Kaluš ing.    sv. Kříž          regenschori 1953 - 1965        záznam 3).

Jan Záhora    mechanik    sv. V., sv.K.     varhaník 1965 - 1978        záznam a publikace 4).

Jiří Šubrt

Jaroslav Paroubek  sv. V., sv. K.    zastupující varhaníci v letech 1971-73    po dobu vojny

Lukáš Holiančin

Jan Záhora   st. zaměstnanec  vysílače    regenschori 1978            záznam, dekret 5).

Jan Záhora ml.   student    varhaník    1987                 záznam 6).

Poznámky:

1). P. Bartoš (*11.4.1905, +9.9.1973) pocházel z Vážan, farnost Polešovice u Uherského Hradiště. Ve třinácti letech jej rodiče přihlásili na řádové gymnázium na Velehradě. Vystudoval tam pět tříd a jako osmnáctiletý se přihlásil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát byl tehdy v Trnavě. Druhý rok pak už přešli čeští novicové do noviciátu na Velehrad. Tam složil první řeholní sliby. Po noviciátě musel doplnit svá nedokončená středoškolská studia. Jeden rok studoval ještě na Velehradě, ale druhý rok byl už v Praze-Bubenči, kde také složil maturitu. Na filosofii byl poslán do Krakova v Polsku a absolvoval ji v letech 1927−1930. Dva roky potom byl na Velehradě jako pomocný vychovatel v papežské koleji studentů. Na teologii odešel z nařízení představených na řádovou univerzitu v Innsbrucku. Po třetím ročníku byl 26. července 1935 v Innsbrucku vysvěcen na kněze. Dokončil tam ještě čtvrtý ročník teologie a vrátil se domů. Na jeden rok se stal kaplanem na Velehradě. V roce 1937−1938 si vykonal třetí probaci ve Svatém Ondřeji v Rakousku. V roce 1938−1939 byl ministrem domu v Benešově u Prahy a dva roky opět kaplanem Velehradským. V roce 1941 přišel do Prahy jako operář, zvláště určený pro práci na pražské periferii. V těch letech dával také rekolekce kněžím a byl ředitelem některé z Mariánských družin u sv. Ignáce. V květnu roku 1944 byl gestapem zatčen a odsouzen. Z Pankráce byl převezen do Terezína. Po osvobození se vrátil do Prahy. Byl však brzy poslán do Děčína jako ministr obnovovaného domu. Hned v následujícím roce se tam stal farářem farností Děčín a Bělá a vikářem děčínského vikariátu. Od roku 1947 mu už zůstávala jen starost o farnost Děčín a okolní farnosti na pravém břehu Labe. Byl dále vikářem děčínského vikariátu. Přestal být ministrem domu a prokurátorem. To by už bývalo neúnosné, neboť se do Děčína nastěhoval Filosofický institut a práce pro ministra se stala velmi náročnou. V roce 1950 byl s ostatními odvezen do Bohosudova. Pak se dostal do Oseka. Tam byl "fabrikou" po zrušení lágru v Oseku vyžádán spolu s P. Němcem a P. Bilíkem, aby zůstal. Byl tedy propuštěn z internace. Pracoval dál v Duchcově ve sklárnách a tam také v soukromí bydlel.V roce 1965 dosáhl důchodového věku, a tak se zajímal o možnost někde jako důchodce vypomáhat v kněžské službě. Dostal souhlas jako výpomocný kněz v Kostelanech u Nedakonic. Mohl zde bydlet a konat bohoslužby. Administrátorem byl farář z Nedakonic excurendo. Ten zde i vyřizoval úřední věci a vyučoval náboženství. V Kostelanech v roce 1973 onemocněl a byl hospitalizován v nemocnici v Uherském Hradišti. Dne 14. srpna 1973 bylo padesát let jeho řeholního života. P. Bartoš žil 68 roků, z toho 50 v Tovaryšstvu Ježíšově. Pohřeb zařizoval P. František Němec, který jej často v nemocnici navštěvoval. P. Bartoš byl pohřben ve své rodné farnosti v Polešovicích. Pohřeb však začínal mší svatou v Kostelanech, průvod šel až na rozcestí silnice Uherské Hradiště − Moravský Písek.

2). František Preisler Narodil se 27.5.1929 ve Vamberku.Vychodil obecnou školu v Rychnově n.K. v r.1940. Reálné gymnázium navštěvoval v letech 1940-1943. Poté se u Fy Landman v Rychnově n.K. vyučil drogistou /21.5.1946/. Když se s rodiči přestěhoval do Jílového u Děčína, nastoupil do Drogerie Fy Knobloch Děčín /Drogerie u Dračího hradu/ Kamenická ul. Pracoval tam jako asistent od r.1946 až do svého zatčení 14.7.1949. Na varhany hrával v kostele Sv. Kříže Děčín. Byl předsedou Sdružení katolické mládeže v Děčíně do jeho zatčení StB, tj. do 14.7.1949. Ve vazbě byl v Litoměřicích do 5.12.1949. Státním soudem Praha ve dnech 6-9.12.1949 byl odsouzen za zločin velezrady

§ 1 odst.2, §1 , odst. 1 list c zák.231/49, § 1 odst.1, 48,52,56,57 zák.231/49. Rozsudek dle § 1 odst1 písm.c zákona 231/49 na 10 let a 3 měsíce se zostřeným tvrdým ložem a pokutou 10 000,- Kčs. Na Borech byl od 9.12.1949 do 8.8.1950. Na Jáchymovských dolech pracoval od 9.8.1950 do 24.5.1955, kdy byl Okresním soudem v Ústí n.L. podmínečně propuštěn. Po propuštění se nakrátko vrátil do Děčína, aby pak pracoval jako horník v Horním Slavkově 4.6.1955 - 5.4.1958, pak pracoval jako dělník - pom. zedník u MěSP K.Vary do 1.4.1966. Mohl vykonávat pouze dělnické profese. Poté nastoupil jako údržbář do ZŠ J.A.Komenského 1.4.1966 a pracoval zde až do odchodu do důchodu, tj.do r.1993. Rehabilitace 1R 211/90 z 22.října 1990. Od r.1964 byl varhaníkem v kostele Povýšení sv. Kříže K.Vary - Rybáře, hrával zde ve všední dny.V neděli se střídal jako varhaník v kostele Sv. Máří Magdalény, Od roku 1970 byl regenschorim u Sv.Máří Magdalény a vedl chrámový sbor /45 členů/ až do roku 2006, kdy už nebyl schopen ze zdravotních důvodů tuto funkci vykonávat.

3). Ing Jaroslav Kaluš (* ?, + 1986 Tábor) byl projektantem na ředitelství SČE v Děčíně. Jako muzikant ovládal i hru na violoncello. Jako regenschori a chrámový sbormistr úzce spolupracoval s děčínským učitelem Stanislavem Petrbokem, jemuž zhudebňoval texty. /viz. notový archiv na kůru/. Měl dvě dcery, jedna provdaná Koželuhová, se odstěhovala z Děčína do Tábora, kam se její otec s manželkou v r. 1965 odstěhovali.

V Táboře se již nikdy nezapojil do varhanické služby (laskavé sdělení táborského a klokotského regenschoriho Ladislava Šotka).

4). V publikaci Restaurování varhan Rieger, Opus 315 v Děčíně, Vydavatelství Princip na str. 49 - 53 je zpracován životopis Jana Záhory st. Rudolfem Felzmannem, ředitelem Městského divadla v Děčíně.

5). Jan Záhora st. (* 1951) absolvoval ZHŠ v Děčíně obor housle u Václava Nováčka, Karla Turka a Věry Fleischhansové.. Za varhanní nástroj poprvé usedl v kostele sv. Františka v Podmoklech v osmi letech. V deseti letech se stal členem chrámového sboru pod vedením regenschoriho Jana Vovsa, který si všiml zájmu mladého školáka o varhany a začal se mu tři roky věnovat. Když v r. 1965 se z Farnosti Děčín 1 odstěhoval ing. Kaluš, mladý varhaníček se v adventu tohoto roku seznamuje s nástroji u sv. Václava a sv. Kříže, aby poprvé doprovázel půlnoční mši svatou u sv. Václava a Blažeje. Od této chvíle následovaly doprovody bohoslužeb v obou chrámech - děkanském a filiálním. 8. prosince 1978 je potom Kapitulní konzistoří v Litoměřicích dekretem jmenován ředitelem kůru (regenschorim) Farnosti Děčín 1.

V letech 1967 - 1970 se vyučí v liberecké Tesle Mechanikem elektronických zařízení a poté nastupuje do prvního zaměstnání u Správy radiokomunikací - Vysílač Ústí nad Labem, jako mechanik. Vojenskou službu koná v letech 1971 - 1973, ve varhanním doprovodu bohoslužeb se střídají Jiří Šubrt, chemik z Boletic, Jaroslav Paroubek, učitel z Benešova n.Ploučnicí a Lukáš Holiančin, řidič autobusu. Po skončení ZVS nastupuje zpět na ústecký Vysílač, v letech 1973 - 1978 vystuduje při zaměstnání SPŠE v Resslově ul. v Ústí n.L., obor Zařízení silnoproudé elektrotechniky. S vykonanou maturitou se stává vedoucím směny na tomto rozhlasovém vysílači. V březnu 1990 je ustanoven do funkce Vedoucího tohoto radiokomunikačního střediska. V r. 1992 je povoláván do státních služeb na Federální ministerstvo spojů jako Ministerský rada - specialista. Po rozpadu Federace dochází ke změnám v legislativě, z FMS se stává FMH a později Ministerstvo hospodářství ČR a Ministerstvo dopravy a spojů..Vykonávaná funkce je inspektor. V letech 1995 - 2000 externě studuje ČVUT FEL v Praze Dejvicích, obor Telekomunikační technika. Od r. 2005 působí jako inspektor v útvaru Státní kontroly elektronických komunikací (ÚSKEK) na odboru pro severočeskou oblast. V r. 2013 odchází do starobního důchodu.

6). Jan Záhora ml. absolvoval 1., 2. a pokračovací stupeň LŠU v Děčíně, obor klavír u Marie Jansové. Po vychození ZŠ vystuduje děčínské Gymnásium, po maturitě absolvuje rok vojny a nastupuje do soukromé firmy DC Computers s.r.o. jako programátor, v současnosti vedoucí programátor. Se svou manželkou Martinou, roz. Dítětovou, vedli nebo vedou Pěvecké sbory při DDM v Děčíně a v současnosti jsou oba členy historického souboru Fragium 16 v Liberci. Jan ml. je současně členem Děčínského pěveckého sboru a Děčínského symfonického orchestru, kde působí jak zpěvák tenorů, tak multifunkční klávesista.

Vysvětlivky:

  • varhaník je hudebník se základním či vyšším hudebním vzděláním, který doprovází bohoslužby v místní farnosti. Je podřízen řediteli kůru.

  • ředitel kůru (cizím slovem regenschori) je osoba, která kromě doprovodu bohoslužeb, svateb, pohřbů a jiných církevních událostí jak v místní farnosti, tak i podle potřeb Vikariátu. Současně může vésti scholu, pěvecké sbory či hudební tělesa. Zároveň je zodpovědný za technický, provozní, historický a hudební stav varhanních nástrojů ve Farnosti. Zajišťuje jejich provozuschopnost a podává návrhy vlastníkovi na servis a ladění. Vede provozní dokumentaci nástrojů. Vede chrámový notový archiv. Zpracovává a doplňuje farní kroniku. Přímo je podřízen administrátoru Farnosti, nepřímo je podřízen Diecéznímu organologovi a Národnímu památkovému ústavu.

  • kontroluje chrámové zvony v celé Farnosti, vede jejich dokumentaci a podává návrhy Diecéznímu kampanologovi na jejich servis a údržbu.

  • Více Wikipedia:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_varhan%C3%ADk%C5%AF chrámoví varhaníci.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Pov%C3%BD%C5%A1en%C3%AD_svat%C3%A9ho_K%C5%99%C3%AD%C5%BEe_(D%C4%9B%C4%8D%C3%ADn)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_a_Bla%C5%BEeje

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jana_Nepomuck%C3%A9ho_(H%C5%99ensko)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(Arnoltice)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_St%C4%9Bt%C3%AD_svat%C3%A9ho_Jana_K%C5%99titele_(T%C4%9Bchlovice)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Vav%C5%99ince_(Nebo%C4%8Dady)  


Feller 1864

Kostel svatého Václava a Blažeje v Děčíně I

Dvoumanuálový stroj stavitelů Franze a Antona Fellerových z Libouchce na Ústecku. Mechanická zásuvková traktura. Původní umístění v Teplicích v děkanském kostele, v roce 1949 přeneseny do Děčína. Realizovala firma Melzer Kutná Hora, která v roce 1956 nainstalovala a připojila elektrické dmychadlo Ventus a Tremulant.

Varhany uchráněny válečné rekvizice. Počátkem 20.let provedena výměna cínové Gamby za zinkovou a vyměněn Principal 4´za Aeolinu 8´. V roce 1993 byl za účasti diecézního organologa MUDr. Tomáše Horáka a pracovníka Státního památkového ústavu PhDr. Víta Honyse navrácen původní cínový Principal 4´ do II. manuálu.



Těchlovice - varhany

Popis: /MUDr. Tomáš Horák/

V 17. stol. se zde nacházely "nějaké malé varhany". Roku 1709 byly nahrazeny novým positivem o pěti rejstřících, který dodal T.F.Fleck.

V roce 1726 tento varhanář nástroj opravil, další oprava je zaznamenaná v roce 1750. (archiv Biskupství litoměřického, kart. 141.; dále Státní oblastní archiv Děčín  Fleckovy varhany roku 1709 činily 80 zlatých.

zajímavost: Při instalaci Fleckova nástroje na kůr byl pozitiv opatřen zámkem.

Fleckova oprava roku 1726 stála 3 zl. 30 kr, oprava roku 1750 stála 4 zl. a 57 kr.  V květnu 1877 bratři Franz a Josef Fellerové postavit na kůr klasický, technicky spolehlivý nástroj, který ovšem výtvarně nevybočoval z tehdy běžné, poněkud fádní produkce dílny. Štafírování varhan provedl v roce 1881 Wenzel Hegebart, umělecký truhlář z Bohosudova. V roce 1895 provedl opravu nástroje J Schifner s A. Paštikou.


V A R H A N Y

Chrámu Povýšení Svatého Kříže v Děčíně I, Křížová ul. 


Varhany; dvoumanuálový nástroj opus 315 firmy Gebruder Rieger Jagendorf (Krnov), katalogové číslo seznamu  K.u.K.Hof - OrgelFabrik Gebruder Rieger   

č. +295 (Tetschen a. Elbe, DecanalKirche, Bohmen); jsou umístěny na hlavní kruchtě barokního chrámu Povýšení svatého Kříže v Děčíně I. Barokní varhanní skříň s romantickou dispozicí nástroje, vyrobená v roce 1891. 

  Nálezy ve varhanní skříni svědčí o stavbě v r. 1891, rozpor je v katalogovém čísle (opus 295) s údajem na výrobním štítku umístěném na hracím stole, který má opusové číslo 315. (podle Katalogu výrobního závodu by opus 315 měl být postaven ve Františkánském klášteře ve Wiliczka, Polsko). Na spodní desce víka hracího stolu je reliéf v kůži, který označuje ocenění typu varhan z roku 1890, v kruhu tohoto reliéfu je tisk diplomu Paris 1890. Smaltovaný typový štítek nese opusové číslo 315.

 


Servis varhaního nástroje 2017

Servis varhanního nástroje v chrámu PSK, který provedli varhanáři z Krnova Ivan Bok a Jakub Osadník. Dílo bylo započato 1.7.2017 s rozsahem prací:

1). Demontáž hlavy hracího stolu s opravou pneuspojky "rohrwerk ein".

2). Kompletní regulace traktury I, II, P.

3). Intonace registru Trompete8´.

4). Ladění P.

5). Ladění II.

6). Ladění I.

7). Záverečné zkoušky, kolaudační přejímka. Denní hodinový rozsah

8:00-22:00). Dokončení díla 4.7.2017.

J.Záhora st.



Varhany v Rumburku - sv. Vavřinec

foto©Loreta Rumburk

Původní historické informace o varhanních nástrojích v tomto Božím stánku podává MUDr. Tomáš Horák ve své publikaci Varhany a varhanáři Děčínska s Šluknovska v r. 1995.

Novodobá historie je vázána na kostel sv. Vavřince v Děčíně-Nebočadech, kdy někdy v r. 1987 se tam zřítil strop a tamní varhany byly v roce 1988 přeneseny varhanářem Jiřím Jónem do rumburského kostela téhož světce - sv. Vavřince.

Postavil je Heinrich Schiffner ze Cvikova v r. 1892 jako dvoumanuálový s pedálem, mk a dispozicí: I. Principal 8´, Gedakt 8´, Gamba 8´, Octav 4´, Mixtur 4fach. II. Aeolina 8´, Lieblich gedakt 8´, Gemshorn 4´. P. Octavbass 8´, Subbass 16´. Šlapky: Pedal Koppel, Pleno I+II, Forte, Manual Koppel.

Po instalaci v Rumburku byl osazen nový rejstřík Flétna špičatá 2´, vyrobený Janem Kubátem ml. z Kutné Hory - Kaňku.

Stavebně historický průzkum kostela sv. Vavřince v Rumburku (2011)

Autor: Táňa Nejezchlebová a kol. Národní památkový ústav v Ústí nad Labem


1688 začal klášter žít pravidelným řeholním životem

1770 zřízen dřevěný kůr nad vchodem do kostela

Mezi lety 1806 až 1826 byly v kostele sv. Vavřince umístěny starší varhany z Krásné Lípy. Jednalo se o dílo varhanáře Thobiase Flecka z České Kamenice. K přesunu do Rumburku došlo po dohodě mezi kvardiánem P. Florianem Hammerschmidtem z Rumburku a kaplanem Kindermannem z Krásné Lípy (Steinová, N.: Rumburská Loreta či-li marnost nad marnost...., 2000, s. 51).

Dne 30. dubna 1844. poznamenáno (SOA Litoměřice, ŘK Rumburk, inv. č. 4, str. 3), že "varhany opraveny a naladěny stavitelem varhan z Liboch." (s. 5)

Roku 1857 jsou v pamětní knize (SOA Litoměřice, ŘK Rumburk, inv. č. 4, str. 45) zaneseny tyto záznamy:

"Náklady prací v klášteře: (...) Vybílení vnitřku kostela 50 zl. Oprava kostelní střechy za 24 zl. 4 kr. Jedno kamenné ostění k dřevěným dveřím u kostelní předsíně 10 zl. Oprava oken v kostele 5 zl. 29 kr. Oprava varhan 63 zl."

Rozpis (SOA Litoměřice, ŘK Rumburk, inv. č. 4, str. 46) prací provedených na kostele:

1) Kostel byl uvnitř vybílen.

2) Varhany byly opraveny a jeden pedál uprostřed byl posílen víc novými většími dřevěnými píšťalami. (s. 8)

Přehled (NA, ŘK, kart. 417, inv.č. 512.) nákladů ze dne 7. dubna 1906 na nové varhany do klášterního kostela od stavitele varhan Heinricha Schiffnera z Prahy - Smíchova. Stavitel varhan podává rozpočet na nové varhany se dvěma manuály a pedálem spolu s dalšími součástmi a s dopravou v celkové ceně 5219 Korun. V listopadu téhož roku děkuje H. Schiffner za splátku za nové varhany (1500 K).(s. 15)

Na základě pověřovací listiny (NA, SPS, Rumburk) ze dne 23. 3. 1955 provedl stálý přísežný znalec v oboru staveb varhan prof. Lubomír Tomší posudek na varhany z kostela sv. Vavřince. "Na dřevěných součástkách (píšťaly, vzdušnice, hrací stůl) je patrna vlhká plíseň, celý nástroj trpí neúměrnou vlhkostí prostoru, takže v době prohlídky se varhany přímo potily". (s. 16)

V roce 1964 při sepisování inventáře jsou varhany zmiňovány jako nehrající. (s. 16)

Dne 20. února 1988 byl vypracován odborný posudek (SOkA Děčín, ONV Děčín, inv. č. 1155 - 1157) na varhany firmou Melodia, Česká Lípa. Nástroj je popsán takto: "zbytky varhan, původně z klášterního kostela v Rumburku zn. Schiffner Prag inv. pol. 59, inv. č. 160 uložené v kůlně

děkanského úřadu v Rumburku. (...) Z varhan zůstalo jen torzo, rozrušené červotočem a vlhkostí. (...) Navrhuji tedy zrušení a odpis z inventáře. (s. 17)

..................

Loretánská kaple v Rumburku

(Malé) varhany prvně zmíněny v inventáři 1719. Je možné, že byly umístěny v předsíni kaple. 1750 je opravoval saský varhanář Johann Georg Neppell. Roku 1753 zřízen hudební kůr a odstraněna knížecí oratoř.

1767 byl buď pořízen nový nástroj od Damitia ze Žitavy, nebo byl u stávajícího doplněn pedál a rozšířen manuál. Varhanář se o varhany i nadále staral. V roce 1797 byly varhany přeneseny do kostela sv. Vavřince. Zpět se vrátily někdy v letech 1806 až 1826.

Varhany v loretánské kapli udržoval v roce 1894 rumburský varhanář Kirsch a 1911 sborový dirigent Heinrich Hennoch.

(Steinová, N.: Rumburská Loreta či-li marnost nad marnost...., 2000, s. 50-51).

Další osud varhan není znám. Dnes (2018) se v loretánské kapli žádné varhany ani harmornium.

PhDr. Vít Honys z NPÚ upřesňuje:

Ty nejstarší čb. fotografie dokumentují ještě barokní skříň, je Schiffnerův nástroj z roku 1906, který byl však vestavěn do staré, vícekráte upravované barokní skříně. Nevylučoval bych, že řezbářská výzdoba, zejména křídlové řezby (dle výšky, která je menší, než vertikální lišty okrajů prospektu a zjevně určené pro prospekt na Principálu 4´ ), mohou pocházet ještě z Fleckova nástroje. Tyto varhany, jak dosvědčují posudky L. Tomšího a posléze z roku 1988 (viz výtah z textu SHP), zanikly vč. skříně a na jejich místo byly přeneseny Schiffnerovy varhany z Nebočad, které tam jsou dosud. Jde o dvoumanuálové mechanické varhany s 5 rejstříky na I.manuálu, 3 na II. manuálu a 2 v pedálu, které zachycují i zaslané barevné fotografie. Údaj o jedenáctirejstříkovém jednomanuálovém Schiffnerovi v nebočadském kostele je tedy nepřesný...(Tuto nepřesnost uvádí Katalog "Varhany a varhanáři v ČR").

Musel jsem se "prokousat" několika zdroji od MUDr. Tomáše Horáka a PhDr. Víta Honyse a setřídit to podle skutečnosti. Současný dvoumanuálový nástroj z r. 1892 je ten, který byl Jiřím Jónem přenesen z Nebočad. Do dispozice měl být přidán rejstřík Flétna špičatá 2´, ovšem nevím jakou původní pozici nahradil.

Jan Záhora st. & Klára Mágrová & Vít Honys 2018


V Klášterci nad Ohří jsou další opravené varhany v diecézi

Dominik Faustus22.listopadu 2019Nově zrekonstruované varhany přijel ve čtvrtek 21. listopadu zkontrolovat diecézní organolog Mgr. Radek Rejšek do kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří. Jak řekl místní duchovní správce P. Artur Ściana: "Oprava tohoto královského nástroje se protáhla na šest roků a cena se vyšplhala přes dva a čtvrt miliónu korun. Na financování rekonstrukce varhan se podílelo Ministerstvo Kultury ČR, Město Klášterec nad Ohří, Biskupství litoměřické, společenství místních farníků, soukromí dárci a lidé dobré vůle".

Kostel Nejsvětější Trojice, 21. listopadu 2019, Klášterec nad Ohří