Synoda 2021-2023: Závěrečné setkání farních synodálních skupinek litoměřické diecéze
Milena Davídková 21.května 2022
V sobotu 21. května 2022 od 10 hodin se v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích konalo závěrečné setkání farních skupinek synodálního procesu v litoměřické diecézi. Mši svaté předsedal litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, koncelebroval generální vikář Mons. Martin Davídek, J.M. can. Jiří Hladík, R.D. Radek Vašinek a P. Michael Martinek, SDB. Jáhenskou službu u oltáře vykonával Mgr. Ing. Michael Koudelka. Po mši svaté v katedrále proběhla reflexe synodálního procesu v litoměřické diecézi a setkání bylo zakončeno společným obědem v Biskupském pivovaru v Litoměřicích.
Promluva diecézního biskupa Mons. Jana Baxanta při mši svaté v katedrále sv. Štěpána
Mše svatá: 1. čtení: Sk 16,1-10, Evangelium: Jan 15,18-21
Milí Ježíšovi přátelé, sestry a bratři,
musím se Vám všem přiznat k tomu, že bych nikdy neočekával to, že by se v naší katedrále sešlo synodální shromáždění v tak pestrém složení, jak je to zřejmé na první pohled. Určitý čas jste věnovali bezesporu něčemu nesmírně důležitému. Scházeli jste se "po domech, naslouchali jste jeden druhému, společně jste se modlili, v tichosti jste toužili vnímat vanutí Ducha svatého", jako tomu bývalo v prvních křesťanských letech na počátku života Kristovy církve. O svých setkáních jste sepsali zprávy a diecézní koordinátor P. Radek Vašinek se svými spolupracovníky pak všechny Vaše podněty shromáždil v jednu desetistránkovou syntézu, syntézu diecézní. Chci Vám všem upřímně poděkovat. Jsem Vám vděčný za pozitivní přístupy k věci, dokazující, že Vám není lhostejné Ježíšovo evangelium a křesťanský život ve své bohatosti. Jak šťastni bychom byli, kdyby se evangelní zvěst šířila dál do všech míst naší diecéze, kde žijí lidé, kdyby náš křesťanský život se stal příkladem a naše osobní následování Krista podnítilo i mnoho dalších našich bližních, sester a bratří, obyvatel diecézního terénu. Obětavě, a tedy pracně sestavená diecézní zpráva obsahuje mnoho užitečných myšlenek, podnětů, názorů a postřehů. Pochopitelně je v ní i místo pro taková sdělení, která "neladí" našemu uchu a mohli bychom se jimi cítit rozladěni. Nicméně s velkorysostí je nutné přijmout celé toto dílo jako zrcadlo, které jsme si nastavili, abychom lépe viděli naše nedostatky, ale abychom se i uměli zaradovat z toho, že dílo Boží se u nás, v našich skromných podmínkách neztratilo. Máme být na co hrdí. Máme mnoho důvodů k projevům vděčnosti Bohu i lidem za mnohá dobrodiní. Najdeme jistě i potřebnou odvahu pro napravení toho, co chybí, čím i některá srdce našich bližních trpí, abychom dostáli důvěry, kterou do každého z nás Bůh klade.
Zadívejme se na biblická čtení dnešního dne, a to hned na lekci ze Skutků apoštolů. Mluví se tam o učedníku Timotejovi, pozdějším spolupracovníku svatého Pavla. Zmiňuje se jeho matka, že totiž původně, jako mnozí první křesťané, byla židovka a že jeho otec byl pohan. Domnívám se, že tento popis evangelizátora a katechisty Timoteje, nám není vůbec cizí. Křesťané i dnes se křesťany stávají tak, že přicházejí z různě založených rodin, mnohdy i rodin rozpadlých, ale všeobecně mají dobrou pověst tak, jako ji měl Timotej, prostě jsou to lidé, děti současné doby, avšak mající dobrou vůli, a i jistou důvěryhodnost. V uvedeném čtení se zmiňuje i ta skutečnost, že se církevní obce utvrzovaly ve víře, a že jejich počet každý den velmi rostl. Nicméně se dozvídáme i to, že Duch svatý někdy někde brání kázání Božího slova. Možná i proto, že vždy před jakýmkoliv kázáním, před každým počinem pro Boží věci, se máme nejprve nechávat ovlivňovat především my právě Božím duchem, ne svými lidskými nápady, byť by byly krásné a povznášející. Věci Boží se řídí podle Boží režie, nikoliv podle režie naší. Čím nás ještě může dnešní první biblická lekce zaujmout je snad i to, že sv. Pavel měl v noci vidění. Samozřejmě se nejednalo o jakési noční blouznění vizionáře, ale prosté vidění či vhled do věcí. Pro každého evangelizátora je velmi důležité vidět, umět prohlédnout, nahlížet a vnímat i to, co je pod povrchem. Ovšem takovou schopnost prohlédnutí dostává člověk od Boha. Sv. Pavel na základě onoho nočního vhledu do věcí usoudil, že Bůh jeho, avšak i nás volá, abychom v daném pevně stanoveném prostředí hlásali radostnou zvěst.
Janův evangelní úryvek potvrzuje, že je nutné při následování Krista počítat s pronásledováními, a co je ještě mnohem těžší: počítat i s nenávistí těch, ke kterým jsme posláni, ač k nim přistupujeme, a kéž by tomu tak bylo, jako k těm, kterým zprostředkováváme dar nejdražší - poselství o naší spáse. Je tomu opravdu tak, jak jasně říká sám Ježíš, že "když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás", a "jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás." Z toho vyrůstá hluboké a radostné uklidnění, že jsme s Kristem na tom podobně.
