Urbi et Orbi

Poselství papeže Františka s požehnáním Urbi et Orbi na Boží hod vánoční.

[papežovu promluvu ve formě podcastu připravujeme]

PAPEŽ FRANTIŠEK

Drazí bratři a sestry z Říma a z celého světa, šťastné Vánoce!

Ať vám všem Pán Ježíš, narozený z Panny Marie, přinese Boží lásku, zdroj důvěry a naděje, a ať vám přinese dar pokoje, který andělé zvěstovali betlémským pastýřům: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, které miluje" (Lk 2,14).

V tento sváteční den obracíme svůj pohled k Betlému. Pán přichází na svět v jeskyni a je uložen do jeslí pro zvířata, protože jeho rodiče nemohli najít zázemí, přestože již nastal čas, aby Marie porodila. Přichází mezi nás v tichu a temnotě noci, protože Boží slovo nepotřebuje světla reflektorů ani hlahol lidských hlasů. On sám je Slovo, které dává existenci smysl, světlo, které osvětluje cestu. "Pravé světlo přišlo na svět," říká evangelium, "světlo, které osvěcuje každého člověka" (J 1,9).

Ježíš se narodil mezi námi, je Bůh s námi. Přichází, aby provázel náš každodenní život, aby s námi sdílel všechno, radosti i starosti, naděje i úzkosti. Přichází jako bezmocné dítě. Narodil se v chladu, chudý mezi chudými. Potřebný všeho, klepe na dveře našeho srdce, aby našel teplo a přístřeší.

Stejně jako betlémští pastýři se nechme zahalit světlem a jděme se podívat na znamení, které nám Bůh dal. Překonejme letargii duchovního spánku a falešné představy o svátcích, které nám dávají zapomenout, koho slavíme. Vyjděme z hluku, který umrtvuje srdce a nutí nás připravovat výzdobu a dary, místo abychom rozjímali o samotné události: o Božím Synu, který se pro nás narodil.

Bratři a sestry, obraťme se k Betlému, kde se ozývá první nářek Knížete pokoje. Ano, protože on sám, Ježíš, je náš pokoj: pokoj, který svět nemůže dát a který Bůh Otec dal lidstvu tím, že poslal na svět svého Syna. Svatý Lev Veliký má výraz, který ve stručnosti latinského jazyka vystihuje poselství tohoto dne: "Natalis Domini, Natalis est pacis", "Narození Páně je zrozením pokoje" (Kázání 26,5).

Ježíš Kristus je také cestou pokoje. Svým vtělením, umučením, smrtí a zmrtvýchvstáním otevřel cestu z uzavřeného světa, utlačovaného temnotou nepřátelství a válek, do světa otevřeného, svobodného k životu v bratrství a míru. Vydejme se po této cestě! Ale abychom toho byli schopni, abychom mohli kráčet za Ježíšem, musíme se zbavit břemen, která nám brání a drží nás na místě.

A co jsou tato břemena? Co je to za "zátěž"? Jsou to tytéž negativní vášně, které králi Herodovi a jeho dvoru bránily poznat a přijmout Ježíšovo narození: lpění na moci a penězích, pýcha, pokrytectví, lži. Tato břemena nám brání jít do Betléma, vylučují nás z milosti Vánoc a uzavírají nám přístup na cestu pokoje. A skutečně musíme se zármutkem konstatovat, že zatímco je nám darován Kníže pokoje, válečné větry nadále vanou nad lidstvem ledově chladně.

Chceme-li, aby to byly Vánoce, Vánoce Ježíše a míru, pohleďme do Betléma a upřeme svůj pohled na tvář Dítěte, které se pro nás narodilo! A v té malé nevinné tváři poznejme tvář dětí, které touží po míru ve všech částech světa.

Kéž se náš pohled naplní tvářemi našich ukrajinských bratří a sester, kteří o letošních Vánocích žijí ve tmě, v mrazu nebo daleko od svých domovů kvůli zkáze způsobené deseti měsíci války. Kéž nás Pán učiní ochotnými ke konkrétním projevům solidarity na pomoc trpícím a osvítí mysl těch, kdo mají moc umlčet zbraně a okamžitě ukončit tuto nesmyslnou válku! Bohužel lidé raději naslouchají jiným důvodům, které jim diktuje logika světa. Ale hlas Dítěte, kdo mu naslouchá?

Naše doba zažívá vážný nedostatek míru i v jiných regionech, v jiných oblastech této třetí světové války. Vzpomeňme na Sýrii, která je stále sužována konfliktem, jenž sice ustoupil do pozadí, ale ještě neskončil, a na Svatou zemi, kde v posledních měsících vzrostl počet násilností a střetů, při nichž dochází k úmrtím a zraněním. Prosíme Pána, aby se v zemi, kde se narodil, obnovil dialog a hledání vzájemné důvěry mezi Palestinci a Izraelci. Kéž Dítě Ježíš podporuje křesťanské komunity žijící na celém Blízkém východě, aby v každé z těchto zemí zakoušely krásu bratrského soužití mezi lidmi různých náboženství. Zvlášť prosme o pomoc Libanonu, aby se konečně mohl znovu vzchopit, a to s podporou mezinárodního společenství a se silou bratrství a solidarity. Kéž Kristovo světlo osvítí oblast Sahelu, kde je pokojné soužití národů a tradic narušováno střety a násilím. Kéž dovede k trvalému příměří v Jemenu a k usmíření v Myanmaru a Íránu, aby přestalo krveprolití. Ať inspiruje politické autority a všechny lidi dobré vůle na americkém kontinentu, aby se zasadili o uklidnění politického a sociálního napětí v různých zemích; mám na mysli zejména haitský lid, který tak dlouho trpí.

V tento den, kdy je dobré sejít se u prostřeného stolu, neodvracejme zrak od Betléma, jehož jméno znamená "dům chleba", a mysleme na lidi, kteří trpí hladem, zejména na děti, zatímco každý den se plýtvá velkým množstvím potravin a prostředky se utrácejí za zbraně. Situaci dále zhoršila válka na Ukrajině, v jejímž důsledku jsou celé populace ohroženy hladomorem, zejména v Afghánistánu a zemích Afrického rohu. Každá válka - jak víme - způsobuje hlad a využívá potraviny jako zbraň, když brání jejich distribuci mezi již tak trpící obyvatelstvo. V tento den, kdy se učíme od Knížete míru, se všichni, především ti, kteří mají politickou odpovědnost, snažme, aby jídlo bylo pouze nástrojem míru. Zatímco si užíváme radost ze shledání se svými blízkými, mysleme na rodiny, které jsou životem nejvíce zraněny, a na ty, kteří v době hospodářské krize zápasí s nezaměstnaností a nemají dostatek životních potřeb.

Drazí bratři a sestry, dnes stejně jako tehdy přichází Ježíš, pravé světlo, do světa nemocného lhostejností - jak ošklivá je to nemoc: lhostejnost -, který ho nepřijímá (srov. J 1,11), ba dokonce ho odmítá, jak se to stává mnoha cizincům, nebo ho ignoruje, jak to příliš často děláme s chudými. Nezapomínejme dnes na mnoho uprchlíků a vysídlených osob, kteří klepou na naše dveře a hledají útěchu, teplo a jídlo. Nezapomínejme na lidi na okraji společnosti, na osamělé, sirotky a staré lidi, moudrost lidstva, kterým hrozí, že budou zavrženi, na vězně, na které se díváme jen skrze jejich chyby, a ne jako na lidské bytosti.

Betlém nám ukazuje prostotu Boha, který se nezjevuje moudrým a učeným, ale maličkým, těm, jejichž srdce je čisté a otevřené (srov. Mt 11,25). Stejně jako pastýři se i my bez otálení vydejme na cestu a nechme se ohromit nepředstavitelnou událostí, kdy se Bůh stal člověkem pro naši spásu. Ten, který je zdrojem všeho dobra, se stává chudým[1] a v almužně prosí o naše ubohé lidství. Nechme se pohnout Boží láskou a následujme Ježíše, který se svléknul ze své slávy, aby nás učinil účastníky své plnosti[2].

Šťastné Vánoce všem!