Slova nově vysvěceného litoměřického biskupa Stanislava Přibyla

Milena Davídková                                                                                           2.března 2024

Přinášíme slova 21. litoměřického biskupa Stanislava Přibyla, která pronesl na závěr slavnostní bohoslužby 2. března v litoměřické katedrále.

Milí přátelé, vy všichni zde v Litoměřicích i u obrazovek Televize Noe a posluchači Radia Proglas,

chtěl bych Vám nyní toho tolik říci, ale jsem si vědom, že si to nemohu dovolit, protože by to bylo neohleduplné.

Mám velkou radost a jsem plný vděčnosti. V první řadě Pánu Bohu. Stále nevycházím z úžasu, že si vybral člověka nijak významného a vzešlého z obyčejných poměrů. Chci moc poděkovat své mamince, která je tu s námi a která toho pro mou víru dost udělala a taky kvůli tomu musela dost vydržet. Chci poděkovat i svému tatínkovi, který zemřel již před dvaceti lety. Jeho láska k hudbě na mě přeskočila, a ačkoli to jistě nezamýšlel, přivedla mě od varhan až sem. Děkuji všem svým příbuzným, bylo nám vždy spolu dobře a věřím, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Mám ještě jednu rodinu. To jsou moji spolubratři redemptoristé. Jsem rád, milí bratři, že jste tu dnes se mnou. Své povolání na litoměřický biskupský stolec chápu podle našeho charismatu jako povolání misijní se zvláštním zřetelem na ty, kdo naši pomoc nejvíce potřebují. Máte u mě vždy otevřené dveře, můj domov je vaším domovem.

Děkuji mnoha lidem, kteří mě na mé cestě dosud doprovázeli. Mnozí z nich už nežijí a je mi líto, že tu dnes nemohou být s námi. Za všechny bych chtěl zmínit alespoň tři, kteří zemřeli v nedávné minulosti: kardinála Joachima Meisnera, který pro mě byl vzorem biskupa, varhaníka a sbormistra Bohuslava Korejse, který mi vtiskl lásku ke kráse liturgie a Boží službě a před pár dny zemřelého Arthura Bienera z Augsburgu, který mi ukazoval, jak je krásné být věřícím, a přitom se naplno radovat ze života a jeho darů. Děkuji Vám všem, kteří jste přišli, přijeli a přiletěli, abychom se společně radovali z Boží dobroty a nového začátku.

Děkuji Svatému Otci za to, že ve mně vložil důvěru, ačkoli mě znal jen podle dokumentů, které se mu dostaly do rukou. Děkuji panu apoštolskému nunciovi a jeho spolupracovníkům za veškerou námahu spojenou s tím, aby mohla být katedra litoměřických biskupů znovu obsazena. Děkuji arcibiskupu Janu Graubnerovi a jeho spolusvětitelům, že mě vysvětili na biskupa.

Děkuji svému předchůdci biskupu Janu Baxantovi, že za patnáct let svého episkopátu formoval litoměřickou diecézi v dobrotě pastýře k podobě Kristově. Děkuji jeho spolupracovníkům za to, že mu v tom byli nápomocni. Mohl jsem mezi ně jako generální vikář sedm a půl roku patřit, a tak trochu vím, co to obnáší. Zvláště chci poděkovat dosavadnímu generálnímu vikáři, kanovníku Martinu Davídkovi za věrnou službu svému biskupovi a za jeho velkorysou otevřenost pro budoucnost. Toho si opravdu vážím. Děkuji všem kněžím a jáhnům za jejich věrnou službu. Těším se na naši spolupráci.

Jsem vděčný vám všem, kteří jste tady před chvíli pronesli slova přání. Rád bych je všechna uvedl ve skutek, ale mějte prosím na paměti, že mezi vás nepřišel anděl ani světec, ale obyčejný člověk, který se potýká se stejnými těžkostmi a výzvami, jako každý z vás. Budu ale dělat všechno proto, abych dorůstal do ideálu biskupa podle vzoru Krista – Dobrého pastýře. Chci být také dobrým člověkem, sousedem a občanem. Proto děkuji za to, že jsou zde přítomni představitelé veřejného života. Jsem připraven k práci a součinnosti na obecném dobru. Jsem vděčný za přítomnost představitelů ekumeny. Při působení na České biskupské konferenci jsem poznal, že je mezi námi křesťany různých vyznání mnohem více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje. Důležité je, abychom se znali a abychom byli přátelé. Totéž platí o našich starších bratrech a sestrách ve víře, o židech. Z okna se budu denně dívat na Terezín a nezapomenu na jejich utrpení, které je bohužel opět aktuálnější s narůstajícími projevy antisemitismu. Na atmosféru přátelských ekumenických vztahů, kterou jsem poznal v Praze, chci navazovat i v místních podmínkách zde v litoměřické diecézi.

Děkuji všem za přípravu krásné liturgie, kterou jsme právě prožili. Díky za zpěv a hudbu, která vede k chvále Boží a povznáší lidská srdce.

Pozdravuji Vás – německy mluvící biskupy, kněze a věřící. Děkuji Vám, že jste přišli v tak hojném počtu. Tím se potvrzuje naše přátelství, které v tomto kraji vyrostlo ze slz po vzájemných křivdách a ztraceném domově. Děkuji Vám, pane kardinále Schönborne, za Vaše kázání. Rád si budu stále znovu připomínat, že důležité je ono dnes, v němž se uskutečňuje Boží plán s člověkem a v němž můžeme prožívat Boží blízkost. Děkuji Tobě, milý biskupe Gregore Maria, žes přijal ochotně mou prosbu a stal ses mým spolusvětitelem. Partnerství našich diecézí je tak posíleno dalším silným vztahem.

Děkuji i Vám všem, kteří jste přicestovali zdaleka a mluvíte italsky. Velmi si vážím toho, že je mezi námi můj novicmistr P. Mieczysław Witalis, který nehleděl na obtíže věku – brzy mu bude 93 let – a přijel sem až z východopolského Tuchowa. Neméně si vážím přítomnosti apoštolského nuncia v Turecku, arcibiskupa Marka Solczyńského. Děkuji Vám všem za Vaši přítomnost, která je projevem přátelství a podpory.

Bojím se, že jsem na někoho zapomněl, ale chci projevit vděčnost opravdu všem.

Nyní nás čeká běžný život, dá-li Pán Bůh, tak téměř 23 let. Chci být uprostřed vás, s vámi a pro vás. Ne jako honicí pes nebo velebnost sama, ale jako ten, který vám slouží. Vás prosím o shovívavost, odvahu dát zpětnou vazbu, a především o dobrou vůli jít za společným cílem, kterým je pro nás křesťany Boží království.

Vybral jsem si biskupské heslo: "Pax vobis" – pokoj vám. Nedá mi, abych v této chvíli neapeloval na tuto hodnotu, která – bude-li žita – stane se ctností. Pokoj chápu jako prostor beze strachu, prostor důvěry a možnosti vyrůst a vyzrát, jako prostředí, kde můžeme lépe zaslechnout Boží hlas a docenit Boží pozornost vůči nám. Tento pokoj přeji Vám i sobě z celého srdce.

Již zmiňovaný kardinál Joachim Meisner říkával, že pro katolíky má být typická jistá vyrovnanost mezi zbožností a pohostinností (v originále Kirche und Küche müssen im Gleichgewicht sein). Proto si Vás po bohoslužbě dovoluji pozvat na pohoštění. Úplně všechny před katedrálu, pozvané potom do Kulturního domu a do Hradu Litoměřice. Mám úmysl se s Vámi všemi setkat, snad se mi to alespoň z velké části podaří. Je to ale věc času, proto nikam nepospíchejte, já vám neuteču, ale bude to asi trochu trvat, než se k sobě navzájem probojujeme.

A když už mluvíme o tom pokoji: Jsem realista a vím, že jste tu lidé různých názorů, kteří jste ve svých vztazích možná prošli nějakým nedorozuměním nebo dobré vztahy z nejrůznějších důvodů ztroskotaly. Dnes máme možnost ve zcela neformálním prostředí znovu nalézt ztracené nitky. Užijme si radostné chvíle setkání a shledání, které nás čekají.

A na úplný závěr bych Vám rád oznámil jméno mého nejbližšího spolupracovníka, generálního vikáře. Bude jím P. Radek Jurnečka, dosud arciděkan v Liberci. Radku, děkuji Ti, žes přijal tuto výzvu. Spoléhám na to, že budeme tvořit dobrou dvojici, a tak společně sloužit této místní církvi.

Foto: TV NOE