Papež: Potřebujeme křesťany, kteří neukazují prstem, ale vyzařují evangelium
Při audienci pro účastníky světového kongresu oblátů sv. Benedikta papež vyzval, aby se neuzavírali do individualismu a lhostejnosti tváří v tvář potřebným a nevěnovali se tlachání, které druhé lidi očerňuje.
Tiziana Campisi – Vatican News
V promluvě k účastníkům pátého světového kongresu benediktinských oblátů, které přijal v Klementinském sále Apoštolského paláce, papež František vyzval k ohleduplnosti vůči těm, kdo hledají pohostinnost, a k upřednostňování chudých lidí.
Někdy se místo toho zdá, že se naše společnost pomalu dusí v zapečetěných pokladnicích sobectví, individualismu a lhostejnosti.
Dnes je pokušením uzavřít se do sebe, dodal papež, a to se děje také klepy, špiněním druhých, jejich odsuzováním. Jazyk však byl určen k chválení Boha, ne k tlachání o druhých, vysvětlil František. Jak dodal, svatý Benedikt v prologu své řehole nabádá k srdci rozšířenému nevýslovnou svrchovaností lásky. Papež poznamenal, že právě toto rozšířené srdce charakterizuje benediktinského ducha a je tajemstvím velkého evangelizačního díla, které vykonává mnišství zrozené se světcem z Nursie. František se pak zamýšlel nad třemi aspekty, které vyplývají z rozšíření srdce: hledání Boha, vášeň pro evangelium a pohostinnost.
Poté členy oblátského institutu vyzval, aby proměňovali kontexty každodenního života, pracovali jako kvas v těstě, kompetentně a zodpovědně a zároveň s mírností a soucitem, podobně jako mnišství ve středověku, které svým modelem evangelijního života poznamenaným ora et labora vedlo k pokojnému obrácení a integraci početných populací. Cílem je vnést evangelium do každodenního života.
"Ve světě, který je globalizovaný, ale zároveň roztříštěný, uspěchaný a oddaný konzumu, v kontextech, kde se někdy zdá, že se rodinné a sociální kořeny téměř rozplývají, není třeba křesťanů, kteří ukazují prstem, ale nadšených svědků, kteří vyzařují evangelium v životě a skrze život. A pokušení je vždy toto: od křesťanských svědků přejít ke křesťanským žalobcům. Žalobce je jen jeden: ďábel. Nehrajme roli ďábla, hrajme roli Ježíše, Ježíšovy školy, blahoslavenství".
Co se týče pohostinnosti, papež zdůraznil pokyny, které v tomto ohledu diktoval svatý Benedikt: laskavost, kterou je třeba hostu projevovat, jeho zapojení do chvil modlitby, sdílení toho, co člověk má. A pak péče, kterou je třeba věnovat zejména chudým a poutníkům, protože právě v nich člověk přijímá Krista zcela zvláštním způsobem, jak učí sv. Benedikt.
Pro vás, obláty, je vaším velkým klášterem svět, město, pracoviště, a tam jste povoláni být vzorem pohostinnosti v úctě k těm, kdo klepou na vaše dveře, a v přednostní volbě chudých lidí.
Na okraj papežské audience dodejme, že podle vysvětlení na webu pražského Emauzského opatství, je "oblát křesťan, který se připojuje k určitému benediktinskému klášteru za účelem, aby vedl dokonalejší život inspirovaný Řeholí sv. Benedikta, jak mu jeho konkrétní životní okolnosti umožňují. Církev toto spojení schválila do té míry, že obláty považuje v jistém smyslu za duchovní členy mnišské rodiny, kteří společně sdílejí její dobra, dostávají od ní hodnotné impulsy a pomoc pro dokonalejší život".