Pastýřský list na Nový rok 2022

01.01.2022

Milena Davídková                                                                                                1.ledna 2022

Sestry a bratři v Kristu, vážení a milí přátelé,

v poslední době, určitě v několika uplynulých měsících, jsme často slýchávali značně strohá pojmenovávání současné doby, a i my sami jsme posuzovali události, mající neblahý dopad na každého člověka. Mluvilo se, a ještě se stále mluví o dramatických a krizových časech, pro mnohé už jen těžko snesitelných opatřeních, jež vyvolávají obavy i lidské strachy a nejistoty. Začalo se, a to dokonce s jakousi samozřejmostí uvažovat, že to všechno - počínaje pandemií a ekonomickými propady nejen státního, ale i osobních a rodinných rozpočtů - se stane celkem normálním stavem. Zdá se, že tomu tak opravdu bude, ale nepokládejme tento, asi už nevyhnutelný, vývoj za tragédii. Máme nyní ojedinělou příležitost, totiž vědomě volit skromnější způsob života a cvičit se v odolnosti přestát a překonávat i vážné choroby, provázené někdy i bolestnějšími metodami léčení. Dosud jsme se chovali tak, že je pro nás všechno možné. Dostatek jsme zaměnili za nadbytek a každá újma byla a je pak útokem na naše pohodlí, pro mnohé vyslovený blahobyt. Odolný a statečný člověk, vyrůstající v prostředí překonávání životních zkoušek a bojů s nemocemi, bolestmi a utrpeními může rozumět sice nepříjemným, ale pro dobro celku účinným opatřením, které do jisté míry a na určitou dobu omezí bezbřehé uplatňování lidské svobody, ale v důsledku právě toto s velkou pravděpodobností přinese užitek a třeba i navrácení zdraví těla i duše mnohým, těžce zkoušeným bratřím a sestrám. Upřímně řečeno, kdy máme oprávnění mluvit pouze o dramatech, krizích a nedostatcích v lidské společnosti? Jedině tehdy, když by svět stál a padal na nedůtklivých sobcích a bezohledných egoistech. Naštěstí jich není tolik, aby se závaží na pomyslných vahách lidstva přiklonilo na jejich stranu. Nemíním, drazí moji přátelé, stav věcí obecných nahlížet růžovými, ale ani ne černými skly brýlí. Rád bych chtěl spolu s Vámi naši současnost se všemi problematickými jevy a nevyzpytatelnými okolnostmi vnímat z nadhledu, resp. pohledem víry. Vždyť se za věřící v Boha považujeme. Chci se ale i propojit se všemi těmi, zvláště v Litoměřické diecézi přítomnými, mnohými našimi sympatizanty, obdařenými zdravým rozumem a pozitivním uvažováním, i statečností dospělých lidí. Vím, že optimistické vnitřní postoje lidí se nedají vynutit a nelze nařídit nikomu, aby se dospělým stal tím, že povinně a oddaně ponese odpovědnost za druhé, slabší a nedospělé. Ani se nedají u nikoho z lidí vynutit postoje přejícího a štědrého srdce. Jsem však přesvědčen o tom, že je v naší současnosti a v naší blízkosti přítomno dost těch, kteří si pokládají za svou čest být tvůrci pokoje, šiřiteli ušlechtilosti v každodenním jednání, být oporou a zastáncem všech těch, žijících na tzv. periferiích lidských komunit a společenství, a to jedině proto, že je jim hanba se prosazovat na úkor druhých a nechávají se snad i úmyslně svým mlčením přehlušit, protože nechtějí přidávat křiku ve světě, ve kterém je ho už i tak dost.

Milí přátelé, drazí diecézáni, tato moje novoroční úvaha, resp. pastýřský list určený Vám všem, nechť je pro každého z Vás v těchto neklidných a nejistých časech povzbuzením k uvědomění si základního pravidla meziosobních vztahů: bezmocný člověk je vždy méně mocný než ten, kdo mocný objektivně je. Nejistý člověk má ve své duši méně klidu než ten, kdo si je jist. My, často křehcí, slabí, bezmocní a obtížení nejistotami všeho druhu jsme na tom před Pánem Bohem, oplývajícím silou a laskavou mocí, nikoliv jako zatracenci a odsouzenci k nízkoprahovým zařízením na doživotí. Naopak, Boží plán s lidmi je plánem spásy a záchrany, pomoci a posily, znovuzískání důstojnosti člena Boží rodiny, tedy hodnoty být natrvalo Božím dítětem. O Vánocích připomínané narození betlémského Dítěte nám není cizí. Rozumíme mu a rozumíme i prostotě a skromnosti, v níž a do níž se narodilo. Jsme s Ním jedna rodina. Nový rok opět začínáme s Pannou Marií. Kéž nám všem na její přímluvu, Vašim blízkým a drahým, Vašim rodinám, žehná Bůh.

Váš + Jan